Pokryjeme vodní plochy fotovoltaikou? Podle expertů jde o naprosto geniální řešení

• Zdá se to být šílený nápad, ale má více výhod než záporů
• Fotovoltaické vodní systémy dokáží zabránit vypařování pitné vody
• Třetina vodních ploch může pokrýt téměř polovinu roční spotřeby lidstva

Cena fotovoltaických panelů v posledních deseti letech výrazně klesla a dnes tvoří jeden z nejlevnějších zdrojů elektrické energie. Díky tomu snížení se tak solární technologie může dostat i do míst, kde by se o tom dříve dalo jen těžko uvažovat. Autoři nové studie nyní zkoumají, jaké efekty a dopady by měla rozsáhlá instalace panelů na přehrady a další umělé vodní plochy. Výsledky jsou šokující.

Fotovoltaika umí na vodě zázraky

I když je instalace plovoucích a pevných vodních solárních elektráren nákladnější než ty prováděné na souši, je takové umístění výhodné prakticky pro všechny strany. Panely totiž dokáží výrazně snížit množství odpařené vody z přehrad. Kromě toho voda funguje jako chladivo pro systém, čímž je možné dosáhnout lepší efektivity sběru elektrické energie i v teplejších oblastech.

Ročně by panely umístěné i na pouhém zlomku světové vodní plochy dokázaly vyprodukovat téměř 10 tisíc terawatthodin energie a současně zabránit vypaření 100 kubických kilometrů vody. Čtete správně, nejde o klasické kubíky, ale jejich násobek v řádech kilometrů. Studie se navíc oproti současným věnuje problematice v globálním měřítku.

---

Čtěte také: Vertikální fotovoltaické systémy jsou geniálním řešením pro farmáře

---

Nechme půdu zemědělcům

Další obrovskou výhodou tohoto typu umístění je zachování zemědělské plochy pro její původní účely. Není tak třeba zabírat další velké lány a zakrývat je fotovoltaickými panely. Samozřejmě i u vodních ploch lze argumentovat tím, že jejich zakrytím odebereme sluneční záření od živočichů žijících v těchto oblastech. Pro tyto účely autoři studie stanovili limity. Solární plocha může zakrývat maximálně 30 % vodní plochy nebo 30 čtverečních kilometrů, podle toho, co nastane dříve.

Při použití této maximální míry pokrytí by systémy mohly ročně vygenerovat kolem 9 400 terawatthodin elektrické energie. Světová spotřeba se aktuálně pohybuje na necelých 23 tisících terawatthodinách. 40 % světové spotřeby by tak mohly tvořit systémy na vodních plochách. I pokud by se limity snížily na pouhých 10 % zakrytí, stále by elektrárny vyrobily přes 4 300 TWh. To by dokázalo pokrýt roční spotřebu Spojených států (3 900 TWh).

Zvýšení kvality života v tropických oblastech

Je zřejmé, že některé země by z takových systémů těžily více než jiné. Kanada nebo Rusko by se musely spokojit s nižší návratností. Naopak státy subtropického a tropického pásu by z těchto elektráren těžily prakticky maximum. Nejen dostupnost elektřiny, ale i problematika vypařování pitné vody je pro tyto státy kritická. Roční úhrn výparů by pokryl roční spotřebu zhruba 300 milionů lidí.

Státy se ve fotovoltaické energetice velmi vzhlédly a každoročně instalují nové elektrárny. S postupujícími technologiemi se zlepšuje i jejich efektivita. Kromě střech a přirozeně zastavěných ploch se ale zakrytí vodních nádrží zdá být jako velmi chytrý tah.