Pokryjeme vodní plochy fotovoltaikou? Podle expertů jde o naprosto geniální řešení

Zdá se to být šílený nápad, ale má více výhod než záporů
Fotovoltaické vodní systémy dokáží zabránit vypařování pitné vody
Třetina vodních ploch může pokrýt téměř polovinu roční spotřeby lidstva

Cena fotovoltaických panelů v posledních deseti letech výrazně klesla a dnes tvoří jeden z nejlevnějších zdrojů elektrické energie. Díky tomu snížení se tak solární technologie může dostat i do míst, kde by se o tom dříve dalo jen těžko uvažovat. Autoři nové studie nyní zkoumají, jaké efekty a dopady by měla rozsáhlá instalace panelů na přehrady a další umělé vodní plochy. Výsledky jsou šokující.

Fotovoltaika umí na vodě zázraky

I když je instalace plovoucích a pevných vodních solárních elektráren nákladnější než ty prováděné na souši, je takové umístění výhodné prakticky pro všechny strany. Panely totiž dokáží výrazně snížit množství odpařené vody z přehrad. Kromě toho voda funguje jako chladivo pro systém, čímž je možné dosáhnout lepší efektivity sběru elektrické energie i v teplejších oblastech.

Ročně by panely umístěné i na pouhém zlomku světové vodní plochy dokázaly vyprodukovat téměř 10 tisíc terawatthodin energie a současně zabránit vypaření 100 kubických kilometrů vody. Čtete správně, nejde o klasické kubíky, ale jejich násobek v řádech kilometrů. Studie se navíc oproti současným věnuje problematice v globálním měřítku.

Čtěte také: Vertikální fotovoltaické systémy jsou geniálním řešením pro farmáře

Nechme půdu zemědělcům

Další obrovskou výhodou tohoto typu umístění je zachování zemědělské plochy pro její původní účely. Není tak třeba zabírat další velké lány a zakrývat je fotovoltaickými panely. Samozřejmě i u vodních ploch lze argumentovat tím, že jejich zakrytím odebereme sluneční záření od živočichů žijících v těchto oblastech. Pro tyto účely autoři studie stanovili limity. Solární plocha může zakrývat maximálně 30 % vodní plochy nebo 30 čtverečních kilometrů, podle toho, co nastane dříve.

Při použití této maximální míry pokrytí by systémy mohly ročně vygenerovat kolem 9 400 terawatthodin elektrické energie. Světová spotřeba se aktuálně pohybuje na necelých 23 tisících terawatthodinách. 40 % světové spotřeby by tak mohly tvořit systémy na vodních plochách. I pokud by se limity snížily na pouhých 10 % zakrytí, stále by elektrárny vyrobily přes 4 300 TWh. To by dokázalo pokrýt roční spotřebu Spojených států (3 900 TWh).

Zvýšení kvality života v tropických oblastech

Je zřejmé, že některé země by z takových systémů těžily více než jiné. Kanada nebo Rusko by se musely spokojit s nižší návratností. Naopak státy subtropického a tropického pásu by z těchto elektráren těžily prakticky maximum. Nejen dostupnost elektřiny, ale i problematika vypařování pitné vody je pro tyto státy kritická. Roční úhrn výparů by pokryl roční spotřebu zhruba 300 milionů lidí.

Státy se ve fotovoltaické energetice velmi vzhlédly a každoročně instalují nové elektrárny. S postupujícími technologiemi se zlepšuje i jejich efektivita. Kromě střech a přirozeně zastavěných ploch se ale zakrytí vodních nádrží zdá být jako velmi chytrý tah.