Když před rokem švédská automobilka představila nový model V60 vůbec poprvé s benzinovým motorem a elektromotorem, v první chvíli jistě mnohým věrným fanouškům zatrnulo. Budoucnost podle Volva totiž není v dieselech, ale spíše v různých typech elektrifikace a postupnému přechodu na elektrický pohon, který se bude používat čím dál tím ve větší míře. A tohle je začátek nové éry. Jistou souhrou událostí se navíc stalo, že tohle je mé právě první Volvo, do kterého usedám za volant a můžu mu každý den říkat pane. Přitom už jsem vyzkoušel a otestoval desítky různých elektrických vozů od různých značek, a tak může být vlastně pro čtenáře i samotnou automobilku více než přínosné, že mohu ohodnotit zrovna tento premiérový kousek.
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr
Tomáš Drahoňovský: A já ti do toho budu, Luboši, s dovolením občas skákat. Měl jsem naopak totiž to štěstí, že jsem mohl otestovat celou paletu pohonných jednotek, do kterých se Volvo rozhodlo implantovat akumulátor. Tedy nejen vrcholné “té osmičky”, ale třeba i naftové mild-hybridy skrývající se pod označeními B4 a B5. Ty by měly nějaký čas fungovat jako standardní pohonná jednotka, T8 pak jako top verze. V budoucnu by ale prý všechna Volva měla mít buď plug-in hybridní benzinovou, anebo čistě elektrickou podobu.
Luboš Srb: Máš pravdu, Tomáši. Seveřané se snaží odpovědět na všechny palčivé otázky současné mobility naráz. Tedy: Je lepší diesel nebo benzin? Nebo jaký zvolit druh elektrického pohonu a proč? Vždyť dnes je na výběr plně elektrický, plug-in hybridní, hybridní, či mild-hybridní pohon. A jaké jsou vlastně přínosy, a naopak nedostatky daného typu pohonu? Otázek kolem dnešních automobilů je více než kdy automobilový svět možná pamatuje. A dobře si to uvědomuje i právě švédské Volvo, které udělalo v posledních letech radikální řez nabídkou svých vozů a zaměřilo se na výrobu takových aut, která si budou zakládat na hodnotách potřebných pro budoucnost, ale zároveň také splňující potřeby dnešních zákazníků. A to není lehký úkol, nicméně po týdnu s nejnovějším plug-in hybridním Volvem V60 (2019) mohu potvrdit, že se to Švédům z velké míry opravdu povedlo a vykročili správným směrem.
Tomáš Drahoňovský: Tady bych mírně nesouhlasil. Plug-in hybridní systémy nepatří k mým oblíbencům. A i když je ten ze švédských dílen velmi impresivní, pořád ještě naplno neodboural tu základní nevýhodu tohoto typu pohonu: nutnost věnovat se na sto procent cestě a jejímu plánování. Řidič by měl správně myslet na to, jaký pohon bude pro něj nejefektivnější a nejlépe manuálně mezi nimi přepínat. Už se těším, až to budou vozy v budoucnosti dělat samy! Ale pravda: Volvo se svým Pilot Assist systémem, který například zvládne rekuperovat podle toho, kdy se blížíte ke sjezdu z dálnice, je tomuto ideálu skutečně blízko.
Luboš Srb: Jistě. Pár přešlapů nebo řekněme prostoru k dalšímu zlepšení se samozřejmě tu a tam najde. Proč by ale bylo škoda nevěnovat novým Volvům pozornost, vysvětlím v dalších řádcích.
Luboš Srb: Volvo v pro něj tolik typickém kombíkovém provedení působí na jednu stranu dost konzervativně, na druhou stranu z něj současně vyřazuje i jistá elegance a okázalost.
Tomáš Drahoňovský: Vím o čem mluvíš, Luboši, i když sám bych to okázalostí asi nenazýval. Ba naopak, sportovní varianta R-Design na mě působila velmi střízlivě, a někdy až agresivně. Je to ostatně jedna z mála karosářských variant v nabídce Volva, která má opravdový sportovní akcent a nepůsobí jako koráb nebo tank. Pravda ale je, že se celá řada mých známých po prvním seznámení s vozem podivovala, že tohle je “ta malá V60”. Majestátnost a vlastně i celková podobnost blízká největšímu kombíku značky, totiž V90, je nabíledni.
Luboš Srb: Shodneme se ale Tomáši určitě na tom, že celkově působí nový model V60 velmi vyrovnaně. Z přední strany si všimnete charakteristické masky s chladičem a výraznými LED světlomety. Z bočního pohledu silueta s velmi protáhlým čumákem přechází elegantně až do posledního milimetru karoserie. Podvozek je položený poměrně nízko a využívá modulární platformu SPA včetně vzduchového odpružení, což zajišťuje lepší jízdní vlastnosti. Ale o tom teprve bude řeč.
Že je vše na správném místě, jsem měl pocit i po prvním usednutí za volant. Jednoduchost, prémiovost, ale především prostornost. Volvo nabízí všechny tyto hodnoty a nijak se tím netají. Pro jízdu máte vše potřebné okamžitě dostupné, zkrátka nikde nic zbytečně neruší a člověk se maximálně může soustředit jen na cestu a vychutnávat si jízdu. Příkladem je Head-Up displej (HUD), který promítá informace o vaší jízdě, např. rychlost, omezení rychlosti, navigaci, apod. přímo na čelní sklo a vy tak máte tyto údaje jednoduše k dispozici čitelné jako by ze silnice přímo před vámi. To není nic nového, ovšem to, že automobilka zredukovala počet všech možných tlačítek na minimum (dokonce i tlačítka pro ovládání klimatizace či vytápění sedadel) a zachovala jen to opravdu nejnutnější, přičemž zbytek zakomponovala přímo do středové 9″ dotykové obrazovky, je podle mě krok správným směrem. Samo Volvo říká, že před sebou člověk vidí jen to klíčové a vše ostatní, co počká, má až na o něco méně dostupných místech, aby se právě dosáhlo vyšší úrovně bezpečnosti.
Tomáš Drahoňovský: Možná jen údajů o jízdě samotné by mohlo být víc, ne jen staromilský jeden proužek na displeji a volitelný widget na centrálním displeji. Naštěstí se ke všemu dá bezpečně doklikat obřími tlačítky na volantu. Co ale obří rozhodně není, to jsou zpětná zrcátka. Já vím, sportovní šmrnc je v tomto případě alfa a omega, ale jak intenzivně jsem vzpomínal na obří plácačky modelů XC, které dokázaly zobrazit prostor snad i za vozem. Ale co se prostoru týče, tak minimálně u řidiče je vážně všechno v pořádku. Je vidět, že při navrhování kokpitu někdo přemýšlel. Po dlouhé době konečně vůz, kde je místa tak akorát a do kolene netlačí žádný designový výmysl. Naopak, dosedne přesně do obliny, v níž přechází přístrojovka ve středový tunel. Hltání dálničních kilometrů vstříc!
Luboš Srb: Já jsem zase nepřišel na chuť zvláštnímu otočnému ovladači pro nastartování auta. Mám rád věci, které se dělají jednoduše a tlačítko třeba s nutností delšího přidržení by v tomto případě bylo podle mě mnohem lepší možností. Ale budiž. Podobně neintuitivně a zbytečně složitě na mě působila i řadicí páka, se kterou člověk musí pro změnu směru jízdy dopředu/dozadu posouvat vždy dvakrát, což při parkování není úplně ideální a nejrychlejší řešení. Ale asi bude bezpečnější, troufám si odhadovat. Volvo si koneckonců dalo za cíl, že chce dosáhnout toho, aby v jeho nových autech nepřišel žádný z cestující o život, a to je poměrně dost ambiciózní cíl.
Tomáš Drahoňovský: Je pravda, že já jsem kvůli tomuto zvláštnímu ovládání převodovky málem o život několikrát přišel. To když jsem omylem místo rychlosti zařadil neutrál. A to jen kvůli tomu, že jsem byl na převodovku příliš rychlý.
Luboš Srb: Asi bude tedy lepší než na jinak skvěle a plynule řadící převodovku spolehnout se při záchraně života na škálu asistenčních systémů, např. asistenta pro jízdu v kolonách a pokročilého jízdního asistenta (který funguje do rychlosti 135 km/hod, následně se vypne), který udrží automobil v pruzích a přednastavenou rychlost dle tempomatu, dále sledování mrtvého úhlu, upozornění na překážku, varování před projíždějícím autem při couvání, či dokonce asistenta pro přizpůsobení rychlosti v zatáčkách nebo dopravním značkám včetně volby tolerance.
Zpátky ale k interiéru, který na mě působí tak nějak příjemně, prémiově a je celkově pohodlný. Akorát ta spousta lesklých ploch, které se rychle upatlají, a to následně kladné body zbytečně ubírá. Co naopak body přidává, jsou jednoduše elektricky nastavitelná sedadla včetně paměti, takže při střídání řidičů nemusíte vždy vše nastavovat znovu. Elektricky ovládané jsou také dveře od zavazadlového prostoru, který je mimochodem objemnější a prostornější, než jsem dle specifikací čekal a v pohodě uveze všechno možné, co si čtyřčlenná a možná i pětičlenná rodina vymyslí pro víkendovou dovolenou.
Tomáš Drahoňovský: Tak tady bych nesouhlasil zcela. Já jsem totiž s rodinou v tomto autě na víkend jel a měl jsem co dělat. Objem 528 l zdá se být dostatečný, ale malá výška kufru respektující sportovní ambice kombíku není to pravé ořechové. Stačí jen taška s oblečením, taška s botami a přepravka s jídlem. Plyšáci už musejí jet mezi dětskými sedačkami. V tomto ohledu naopak Volvu tleskám: konečně nějaké auto s úchyty Isofix v krytých plastových tunelech, které usnadňují instalaci. Když jsme pak ale na cestě z hor přibral ještě jednoho pasažéra na přední sedadlo, musel si tento už vézt své zavazadlo na koleni.
Luboš Srb: V tom případě si raději pořiď rakev na střechu! Nicméně doporučuju se raději vejít do klasického zavazadlového prostoru, neboť pak nepřijdeš o výhody panoramatické střechy, která se dá dokonce otevřít a jednoduše tak nasát nový čerstvý vzduch třeba někde v přírodě. Velmi povedený je za mě také audio systém Harman Kardon, či mobilní konektivita. K modelu V60 můžete připojit smartphony s Androidem a iOS, a to jednoduše a moderně pomocí funkce Android Auto či Apple CarPlay. A díky aplikaci Volvo On Call pak navíc můžete vůz na dálku sledovat a některé jeho funkce dokonce ovládat, podobně jako je zvykem u elektromobilů, ať už jde např. o sledování spotřeby, stavu baterie, ale třeba i možnost vytápení nebo klimatizování na dálku.
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr
Když před rokem švédská automobilka představila nový model V60 vůbec poprvé s benzinovým motorem a elektromotorem, v první chvíli jistě mnohým věrným fanouškům zatrnulo. Budoucnost podle Volva totiž není v dieselech, ale spíše v různých typech elektrifikace a postupnému přechodu na elektrický pohon, který se bude používat čím dál tím ve větší míře. A tohle je začátek nové éry. Jistou souhrou událostí se navíc stalo, že tohle je mé právě první Volvo, do kterého usedám za volant a můžu mu každý den říkat pane. Přitom už jsem vyzkoušel a otestoval desítky různých elektrických vozů od různých značek, a tak může být vlastně pro čtenáře i samotnou automobilku více než přínosné, že mohu ohodnotit zrovna tento premiérový kousek.
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr
Luboš Srb: Nové Volvo, a teď nemyslím jen tento testovaný model, ale celkově automobilku po vykročení do nové éry, se snaží dosáhnout co nejlepší symbiózy mezi tím, co by mělo být budoucností a tím, co aktuálně chtějí zákazníci. Nejde o kompromisy, ale spíše o zajímavé sloučení pro některé lidi možná tak trochu neslučitelných světů – spalovacích motorů s elektromobilitou. Plug-in hybrid není nic jiného, než kombinace výhod spalovacího pohonu s elektropohonem. Twin Engine varianta přichází s možností, kdy auto dokáže fungovat na silnicích jako benzinové auto, hybridní vůz, nebo i jako čistě elektrický vůz, tedy elektromobil. A ve všech případech se neubírá nic z toho, na co jsou zvyklí současní zákazníci, kteří jsou elektrikou klidně naprosto nepolíbení. Přes středový volič si můžete vybrat, jestli budete využívat Volvo V60 jako elektromobil, hybrid, sportovní auto s nekompromisním výkonem či si zvolíte individuální nastavení. To není nic nového, ovšem co se jen tak nevidí, je dokonalá souhra a variabilita celého pohonného ústrojí.
Tomáš Drahoňovský: Je to pravda, není moc plug-in hybridů, co by fungovaly tak plynule, jako právě systém od Volva. Převodovka řadí tak, že o ní nevíte, přepnutí z elektřiny na benzín nepoznáte. Oproti předchozí generaci pohonu T8 se kromě zlepšení chodu samotné převodovky ještě zvýšil dojezd na elektřinu a účinnost rekuperace. Ale co hlavně: oproti předchozí generaci agregátu auto jakoby vědělo, jaký pohon chcete používat, aniž byste mu to museli stiskem tlačítka přikazovat.
Jak to funguje? Od domu vyrazíte na elektřinu a systém se maximálně snaží elektrický pohon využít. Ostatně, jak stojí ve všech promomateriálech – vozy s označením T8 jsou primárně elektrické a v akumulátoru si vždy ponechávají dost kapacity – někde mezi 15 a 22% – třeba na rychlý start anebo pohon všech čtyř kol v krizové situaci. Asi tak, jako v Mitsubishi PHEV. Stačí ale jen dát autu signál, že chcete jet dynamicky a elektrony jdou od válu. Síla elektromotoru rázem slouží jen k lepšímu zrychlení a efektivitě, ale prim hraje spalovák. A co víc, tento režim dokonce Volvo zachová i po nějakou dobu poté, co se zase řidičsky uklidníte. V60 T8 zkrátka čeká na to, jestli už jste zase vjeli do města. A když pozná, že ano, zapojí opět naplno elektrický motor.
Luboš Srb: Takže jinými slovy: pokud chcete, můžete ráno dobít Volvo z domácí zásuvky elektřinou vyráběnou z obnovitelných zdrojů a jezdit pak 40-50 km do práce ekologicky a dokonce i levněji. Pokud jedete na dovolenou k moři nebo delší pracovní cestu, můžete jet klidně jen na benzin a baterii s elektromotorem vůbec nevyužívat, přičemž díky různých systémům plachtění a předvídání navigace dosáhnout lepší spotřeby než u jiných hybridů a plug-in hybridů.
Tomáš Drahoňovský: Od Volva ostatně dostanete v tomto směru ke každému autu s motorem T8 řadu doporučení, jak co nejefektivnějšího provozu dosáhnout. A nespočívá to jen v co nejčastějším plachtění a hraní si s vypínáním a zapínáním rekuperace joystickem převodovky. Volvo dokonce doporučuje za pomoci aplikace baterii zahřát před startem a prodloužit tak maximální dojezd o kilometry. A popravdě řečeno, doporučil bych to také. Pokud tak neučiníte, ukazatel dojezdu na akumulátor se stane pořádně nespolehlivým společníkem. Přiznám se, Luboši, že mně se ani jednou 40 km na jedno nabití najet nepodařilo. O to víc jsem se snažil rekuperovat a pokaždé mě zaujalo, jak moc při tom Volvo píská.
Luboš Srb: Co je ale podle mě opravdu promyšlené, je možnost volby a kontroly nad pohonným ústrojím. Například u Lexusů vše funguje zcela automaticky, což znemožňuje následné využití opravdu plně elektrické jízdy například po městě, aniž by nedocházelo k dobíjení baterie a zbytečnému používání spalovacího motoru i v případech, kdy to není potřeba. S Volvem tak můžete klidně přejet půl Evropy a auto přepnout do režimu elektromobilu až těsně před vjezdem do města, abyste si nejen vychutnali tišší jízdu, ale také něco udělali pro snížení lokálních emisí. Specialitou je, že si celou baterii můžete na přání plně dobít s pomocí spalovacího motoru, ne jen průběžně dobíjet jako u jiných hybridů. Nebo si také uzamknout používání baterie a energii si tak pošetřit pro jízdu jen po městě, kde tak můžete snižovat emise.
Elektromotor a spalovací motor tedy mohou spolupracovat nebo fungovat zcela samostatně. Každopádně jejich celkový výkon je kolem 400 koní (294 kW), přičemž čistě elektrická jednotka s Li-Ion 34Ah baterií dodává Volvu výkon 87 koní s okamžitým točivým momentem 240 Nm. Zde jsme přišel na chuť další specialitě, a sice maximálnímu výkonu celé pohonné soustavy, které je kdykoliv k dispozici pouhých sešlápnutím pedálu až k podlaze. I když máte auto přepnuté do režimu elektromobil, spustí se v případě potřeby, například předjetí překážky, všechny motory a vy tak můžete daný manévr provést maximálně rychle a tedy maximálně bezpečně. Nemusíte se starat o to, kde se přepínají jízdní režimy z úsporného lenochoda v superaktivního dravce. Vždyť stovku dáte s tímto rodinným kolosem překvapivě za zhruba 5 sekund a maximálka atakuje hranici 250 km/hod. Aby bylo vše maximálně jednoduché a účelné, tak Volvo přináší 8stupňovou automatickou převodovku, u které většinou ani neslyšíte jednotlivé stupně, jak dobře mají Švédové souhru s elektrojednotkou seřízenou.
Na čem se ovšem spousta výhod a eliminace všech možných kompromisů v případě elektrifikovaného pohonu nemile projeví, to je spotřeba. Nečekejte, že budete s Volvem V60 jezdit úsporně na benzin, nebo coby s hybridem. To se zkrátka vylučuje. Dle mého zjištění při jízdě v rámci předpisů dosahuje kombinovaná spotřeba s převažující jízdou po dálnici něco pod hranici 10 l/100 km, a to auto nebylo plně naložené, ať už jde o spolucestující nebo zavazadlový prostor. A ani krátkodobě jsem nedokázal snížit spotřebu při jízdě po městě alespoň pod 7 l/100 km, takže v tomto směru nečekejte lepší výsledky než u konkurence. S ohledem na 60l nádrž to navíc vychází, že s autem ujedete kolem 600 km, přitom jsou to právě podobné kombíky, které většinou lákají na možnost dojezdu klidně přes 1 000 km.
Tomáš Drahoňovský: Je to právě akční rádius, který je asi největší slabinou jinak skvělého vozu. Když jsem od tebe Luboši auto přebíral, byla nádrž z poloviny prázdná – to aspoň ukazoval palivoměr. Stačila ale jedna cesta po dálnici do Liberce a o kousek dál do Bedřichova a rázem začalo svítit hladové oko signalizující dojezd 100 km. Na zpáteční cestu do Prahy už jsem proto raději dotankoval a dobře jsem udělal.
V60 T8 totiž skutečně žere. Volva se nám pravidelně dostávají do ruky jako velmi syrové vozy, proto doufám, že za tím stojí především tento fakt. Svou polovinu testu jsem ale končil s průměrnou spotřebou 9,5l, a to se mi čas od času podařilo ve městě udržet konzumaci benzinu na hranici 6 l. Na výkonný kombík střední třídy je to samozřejmě dobrý výsledek. Nikoli však pro vůz, který by měl většinu svého života jezdit na elektřinu.
Luboš Srb: Co mě ale příjemně potěšilo, je dojezd reálných více než 40 km čistě na elektřinu (kde spotřeba byla něco přes 20 kWh/100 km), a to v mém případě do práce a zpátky domů více než bohatě dostačovalo, čímž jsem vlastně provozní náklady výrazně snížil. Nabíjení trvá zhruba 2,5 hodiny přes běžnou 220V zásuvku, akorát musím upozornit na problém, kdy u mnou testovaného kusu mi otevření krytky nabíjecího konektoru vyšlo vždy až na několikátý pokus, jako by byla krytka zatuhlá. Čím naopak jistě Volvo dokáže zákazníky získat, je nabídka proplacení veškerých nákladů spojených s dobíjením auta během prvního roku od zakoupení a vztahuje se na veškeré plug-in hybridní modely. Je to krok s dobou, ale bez jakýchkoliv kompromisů se přeučovat nebo dělat něco výrazně jinak než v případě spalovacího auta.
Luboš Srb: Volvo za mě píše novou kapitolu a ukazuje, že přechod od spalovacích aut do elektrifikované budoucnosti, ať už to bude v jakékoliv formě, nemusí být nutně nic špatného a nepříjemného. Ba naopak. Zákazník, který je zvyklý a má nějaká očekávání, dostane to samé, ale vylepšené s možností jezdit v některých případech i pouze čistě na elektřinu a zvyšovat tak jízdní komfort například díky tiššímu provozu či naopak snižovat provozní náklady. A že to bude potřeba. Volvo V60 (2019) v plug-in hybridním provedení sice vychází na zhruba 2 miliony a není tak rozhodně levným kouskem, ovšem při spotřebě kolem 10 l/100 km už to v případě častějších cest do práce a zpátky domů můžete řešit, protože se to dlouhodobě prostě po finanční stránce projeví. A pokud občas pojedete delší trasu, zkrátka máte možnost kdekoliv natankovat a rychle pokračovat dál, jak jste zvyklí. A co si myslíš ty, Tomáši?
Tomáš Drahoňovský: Podle mého názoru je největším problémem zaměření modelů T8. Jedná se totiž o špičkovou motorizaci. V případě V60 ohromný výkon dokáže s na poměry Volva drobným autem pořádně zacvičit. A to se zkrátka s ekologickým naturelem slučovat ani nemůže.
Protože ale Volvo své plug-in hybridy primárně propaguje jako ekologické vozy budoucnosti, bývají pak zklamané obě skupiny zákazníků. Ti ekologicky smýšlející kvůli tomu, že prim hraje přes všechny proklamace spalovací motor. A ti, co čekají sílu, zejména proto, že si jí kvůli nízkému dojezdu moc neužijí. Možná by bylo fér říci: takhle budou napříště špičkové motorizace vypadat a chovat se. Zákazníku, smiř se s tím.
Luboš Srb: Ano, bude zajímavé sledovat, jak se Švédové snaží skloubit požadavky a přání zákazníků s tím, co je podle samotné automobilky pro budoucnost důležité. Pokud zůstaneme nohama na zemi, je asi nadmíru jasné, že okamžitý přechod od spalovacích aut k elektromobilům by nebyl ani trochu bezproblémový. Volvo tedy dle mého preferuje postupný přechod a chce, aby to především pro zákazníka neznamenalo žádné komplikace, ba naopak aby si to zákazník v omezeném měřítku vyzkoušel a v ideálním případě zjistil, že to chce a třeba si v dalších letech pořídí přímo elektromobil, nikoliv jen plug-in hybrid. Ocenit musím také celou plejádu asistenčních systémů, které mají zachraňovat životy, což je asi to nejdůležitější, o co by mělo každému při pořizování nového auta jít. Jedinými překážkami v případě Volva V60 jsou podle mě jen vyšší spotřeba, poněkud složitější přepínání jízdních režimů, nebo ne zrovna nízká pořizovací cena, kterou nemusí být tak úplně jednoduché obhájit.
Když před rokem švédská automobilka představila nový model V60 vůbec poprvé s benzinovým motorem a elektromotorem, v první chvíli jistě mnohým věrným fanouškům zatrnulo. Budoucnost podle Volva totiž není v dieselech, ale spíše v různých typech elektrifikace a postupnému přechodu na elektrický pohon, který se bude používat čím dál tím ve větší míře. A tohle je začátek nové éry. Jistou souhrou událostí se navíc stalo, že tohle je mé právě první Volvo, do kterého usedám za volant a můžu mu každý den říkat pane. Přitom už jsem vyzkoušel a otestoval desítky různých elektrických vozů od různých značek, a tak může být vlastně pro čtenáře i samotnou automobilku více než přínosné, že mohu ohodnotit zrovna tento premiérový kousek.
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr
Tomáš Drahoňovský: A já ti do toho budu, Luboši, s dovolením občas skákat. Měl jsem naopak totiž to štěstí, že jsem mohl otestovat celou paletu pohonných jednotek, do kterých se Volvo rozhodlo implantovat akumulátor. Tedy nejen vrcholné “té osmičky”, ale třeba i naftové mild-hybridy skrývající se pod označeními B4 a B5. Ty by měly nějaký čas fungovat jako standardní pohonná jednotka, T8 pak jako top verze. V budoucnu by ale prý všechna Volva měla mít buď plug-in hybridní benzinovou, anebo čistě elektrickou podobu.
Luboš Srb: Máš pravdu, Tomáši. Seveřané se snaží odpovědět na všechny palčivé otázky současné mobility naráz. Tedy: Je lepší diesel nebo benzin? Nebo jaký zvolit druh elektrického pohonu a proč? Vždyť dnes je na výběr plně elektrický, plug-in hybridní, hybridní, či mild-hybridní pohon. A jaké jsou vlastně přínosy, a naopak nedostatky daného typu pohonu? Otázek kolem dnešních automobilů je více než kdy automobilový svět možná pamatuje. A dobře si to uvědomuje i právě švédské Volvo, které udělalo v posledních letech radikální řez nabídkou svých vozů a zaměřilo se na výrobu takových aut, která si budou zakládat na hodnotách potřebných pro budoucnost, ale zároveň také splňující potřeby dnešních zákazníků. A to není lehký úkol, nicméně po týdnu s nejnovějším plug-in hybridním Volvem V60 (2019) mohu potvrdit, že se to Švédům z velké míry opravdu povedlo a vykročili správným směrem.
Tomáš Drahoňovský: Tady bych mírně nesouhlasil. Plug-in hybridní systémy nepatří k mým oblíbencům. A i když je ten ze švédských dílen velmi impresivní, pořád ještě naplno neodboural tu základní nevýhodu tohoto typu pohonu: nutnost věnovat se na sto procent cestě a jejímu plánování. Řidič by měl správně myslet na to, jaký pohon bude pro něj nejefektivnější a nejlépe manuálně mezi nimi přepínat. Už se těším, až to budou vozy v budoucnosti dělat samy! Ale pravda: Volvo se svým Pilot Assist systémem, který například zvládne rekuperovat podle toho, kdy se blížíte ke sjezdu z dálnice, je tomuto ideálu skutečně blízko.
Luboš Srb: Jistě. Pár přešlapů nebo řekněme prostoru k dalšímu zlepšení se samozřejmě tu a tam najde. Proč by ale bylo škoda nevěnovat novým Volvům pozornost, vysvětlím v dalších řádcích.
Luboš Srb: Volvo v pro něj tolik typickém kombíkovém provedení působí na jednu stranu dost konzervativně, na druhou stranu z něj současně vyřazuje i jistá elegance a okázalost.
Tomáš Drahoňovský: Vím o čem mluvíš, Luboši, i když sám bych to okázalostí asi nenazýval. Ba naopak, sportovní varianta R-Design na mě působila velmi střízlivě, a někdy až agresivně. Je to ostatně jedna z mála karosářských variant v nabídce Volva, která má opravdový sportovní akcent a nepůsobí jako koráb nebo tank. Pravda ale je, že se celá řada mých známých po prvním seznámení s vozem podivovala, že tohle je “ta malá V60”. Majestátnost a vlastně i celková podobnost blízká největšímu kombíku značky, totiž V90, je nabíledni.
Luboš Srb: Shodneme se ale Tomáši určitě na tom, že celkově působí nový model V60 velmi vyrovnaně. Z přední strany si všimnete charakteristické masky s chladičem a výraznými LED světlomety. Z bočního pohledu silueta s velmi protáhlým čumákem přechází elegantně až do posledního milimetru karoserie. Podvozek je položený poměrně nízko a využívá modulární platformu SPA včetně vzduchového odpružení, což zajišťuje lepší jízdní vlastnosti. Ale o tom teprve bude řeč.
Že je vše na správném místě, jsem měl pocit i po prvním usednutí za volant. Jednoduchost, prémiovost, ale především prostornost. Volvo nabízí všechny tyto hodnoty a nijak se tím netají. Pro jízdu máte vše potřebné okamžitě dostupné, zkrátka nikde nic zbytečně neruší a člověk se maximálně může soustředit jen na cestu a vychutnávat si jízdu. Příkladem je Head-Up displej (HUD), který promítá informace o vaší jízdě, např. rychlost, omezení rychlosti, navigaci, apod. přímo na čelní sklo a vy tak máte tyto údaje jednoduše k dispozici čitelné jako by ze silnice přímo před vámi. To není nic nového, ovšem to, že automobilka zredukovala počet všech možných tlačítek na minimum (dokonce i tlačítka pro ovládání klimatizace či vytápění sedadel) a zachovala jen to opravdu nejnutnější, přičemž zbytek zakomponovala přímo do středové 9″ dotykové obrazovky, je podle mě krok správným směrem. Samo Volvo říká, že před sebou člověk vidí jen to klíčové a vše ostatní, co počká, má až na o něco méně dostupných místech, aby se právě dosáhlo vyšší úrovně bezpečnosti.
Tomáš Drahoňovský: Možná jen údajů o jízdě samotné by mohlo být víc, ne jen staromilský jeden proužek na displeji a volitelný widget na centrálním displeji. Naštěstí se ke všemu dá bezpečně doklikat obřími tlačítky na volantu. Co ale obří rozhodně není, to jsou zpětná zrcátka. Já vím, sportovní šmrnc je v tomto případě alfa a omega, ale jak intenzivně jsem vzpomínal na obří plácačky modelů XC, které dokázaly zobrazit prostor snad i za vozem. Ale co se prostoru týče, tak minimálně u řidiče je vážně všechno v pořádku. Je vidět, že při navrhování kokpitu někdo přemýšlel. Po dlouhé době konečně vůz, kde je místa tak akorát a do kolene netlačí žádný designový výmysl. Naopak, dosedne přesně do obliny, v níž přechází přístrojovka ve středový tunel. Hltání dálničních kilometrů vstříc!
Luboš Srb: Já jsem zase nepřišel na chuť zvláštnímu otočnému ovladači pro nastartování auta. Mám rád věci, které se dělají jednoduše a tlačítko třeba s nutností delšího přidržení by v tomto případě bylo podle mě mnohem lepší možností. Ale budiž. Podobně neintuitivně a zbytečně složitě na mě působila i řadicí páka, se kterou člověk musí pro změnu směru jízdy dopředu/dozadu posouvat vždy dvakrát, což při parkování není úplně ideální a nejrychlejší řešení. Ale asi bude bezpečnější, troufám si odhadovat. Volvo si koneckonců dalo za cíl, že chce dosáhnout toho, aby v jeho nových autech nepřišel žádný z cestující o život, a to je poměrně dost ambiciózní cíl.
Tomáš Drahoňovský: Je pravda, že já jsem kvůli tomuto zvláštnímu ovládání převodovky málem o život několikrát přišel. To když jsem omylem místo rychlosti zařadil neutrál. A to jen kvůli tomu, že jsem byl na převodovku příliš rychlý.
Luboš Srb: Asi bude tedy lepší než na jinak skvěle a plynule řadící převodovku spolehnout se při záchraně života na škálu asistenčních systémů, např. asistenta pro jízdu v kolonách a pokročilého jízdního asistenta (který funguje do rychlosti 135 km/hod, následně se vypne), který udrží automobil v pruzích a přednastavenou rychlost dle tempomatu, dále sledování mrtvého úhlu, upozornění na překážku, varování před projíždějícím autem při couvání, či dokonce asistenta pro přizpůsobení rychlosti v zatáčkách nebo dopravním značkám včetně volby tolerance.
Zpátky ale k interiéru, který na mě působí tak nějak příjemně, prémiově a je celkově pohodlný. Akorát ta spousta lesklých ploch, které se rychle upatlají, a to následně kladné body zbytečně ubírá. Co naopak body přidává, jsou jednoduše elektricky nastavitelná sedadla včetně paměti, takže při střídání řidičů nemusíte vždy vše nastavovat znovu. Elektricky ovládané jsou také dveře od zavazadlového prostoru, který je mimochodem objemnější a prostornější, než jsem dle specifikací čekal a v pohodě uveze všechno možné, co si čtyřčlenná a možná i pětičlenná rodina vymyslí pro víkendovou dovolenou.
Tomáš Drahoňovský: Tak tady bych nesouhlasil zcela. Já jsem totiž s rodinou v tomto autě na víkend jel a měl jsem co dělat. Objem 528 l zdá se být dostatečný, ale malá výška kufru respektující sportovní ambice kombíku není to pravé ořechové. Stačí jen taška s oblečením, taška s botami a přepravka s jídlem. Plyšáci už musejí jet mezi dětskými sedačkami. V tomto ohledu naopak Volvu tleskám: konečně nějaké auto s úchyty Isofix v krytých plastových tunelech, které usnadňují instalaci. Když jsme pak ale na cestě z hor přibral ještě jednoho pasažéra na přední sedadlo, musel si tento už vézt své zavazadlo na koleni.
Luboš Srb: V tom případě si raději pořiď rakev na střechu! Nicméně doporučuju se raději vejít do klasického zavazadlového prostoru, neboť pak nepřijdeš o výhody panoramatické střechy, která se dá dokonce otevřít a jednoduše tak nasát nový čerstvý vzduch třeba někde v přírodě. Velmi povedený je za mě také audio systém Harman Kardon, či mobilní konektivita. K modelu V60 můžete připojit smartphony s Androidem a iOS, a to jednoduše a moderně pomocí funkce Android Auto či Apple CarPlay. A díky aplikaci Volvo On Call pak navíc můžete vůz na dálku sledovat a některé jeho funkce dokonce ovládat, podobně jako je zvykem u elektromobilů, ať už jde např. o sledování spotřeby, stavu baterie, ale třeba i možnost vytápení nebo klimatizování na dálku.
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr
Když před rokem švédská automobilka představila nový model V60 vůbec poprvé s benzinovým motorem a elektromotorem, v první chvíli jistě mnohým věrným fanouškům zatrnulo. Budoucnost podle Volva totiž není v dieselech, ale spíše v různých typech elektrifikace a postupnému přechodu na elektrický pohon, který se bude používat čím dál tím ve větší míře. A tohle je začátek nové éry. Jistou souhrou událostí se navíc stalo, že tohle je mé právě první Volvo, do kterého usedám za volant a můžu mu každý den říkat pane. Přitom už jsem vyzkoušel a otestoval desítky různých elektrických vozů od různých značek, a tak může být vlastně pro čtenáře i samotnou automobilku více než přínosné, že mohu ohodnotit zrovna tento premiérový kousek.
Kapitoly článku:
» 1. Úvod, design a výbava
» 2. Jízda a spotřeba, závěr
Luboš Srb: Nové Volvo, a teď nemyslím jen tento testovaný model, ale celkově automobilku po vykročení do nové éry, se snaží dosáhnout co nejlepší symbiózy mezi tím, co by mělo být budoucností a tím, co aktuálně chtějí zákazníci. Nejde o kompromisy, ale spíše o zajímavé sloučení pro některé lidi možná tak trochu neslučitelných světů – spalovacích motorů s elektromobilitou. Plug-in hybrid není nic jiného, než kombinace výhod spalovacího pohonu s elektropohonem. Twin Engine varianta přichází s možností, kdy auto dokáže fungovat na silnicích jako benzinové auto, hybridní vůz, nebo i jako čistě elektrický vůz, tedy elektromobil. A ve všech případech se neubírá nic z toho, na co jsou zvyklí současní zákazníci, kteří jsou elektrikou klidně naprosto nepolíbení. Přes středový volič si můžete vybrat, jestli budete využívat Volvo V60 jako elektromobil, hybrid, sportovní auto s nekompromisním výkonem či si zvolíte individuální nastavení. To není nic nového, ovšem co se jen tak nevidí, je dokonalá souhra a variabilita celého pohonného ústrojí.
Tomáš Drahoňovský: Je to pravda, není moc plug-in hybridů, co by fungovaly tak plynule, jako právě systém od Volva. Převodovka řadí tak, že o ní nevíte, přepnutí z elektřiny na benzín nepoznáte. Oproti předchozí generaci pohonu T8 se kromě zlepšení chodu samotné převodovky ještě zvýšil dojezd na elektřinu a účinnost rekuperace. Ale co hlavně: oproti předchozí generaci agregátu auto jakoby vědělo, jaký pohon chcete používat, aniž byste mu to museli stiskem tlačítka přikazovat.
Jak to funguje? Od domu vyrazíte na elektřinu a systém se maximálně snaží elektrický pohon využít. Ostatně, jak stojí ve všech promomateriálech – vozy s označením T8 jsou primárně elektrické a v akumulátoru si vždy ponechávají dost kapacity – někde mezi 15 a 22% – třeba na rychlý start anebo pohon všech čtyř kol v krizové situaci. Asi tak, jako v Mitsubishi PHEV. Stačí ale jen dát autu signál, že chcete jet dynamicky a elektrony jdou od válu. Síla elektromotoru rázem slouží jen k lepšímu zrychlení a efektivitě, ale prim hraje spalovák. A co víc, tento režim dokonce Volvo zachová i po nějakou dobu poté, co se zase řidičsky uklidníte. V60 T8 zkrátka čeká na to, jestli už jste zase vjeli do města. A když pozná, že ano, zapojí opět naplno elektrický motor.
Luboš Srb: Takže jinými slovy: pokud chcete, můžete ráno dobít Volvo z domácí zásuvky elektřinou vyráběnou z obnovitelných zdrojů a jezdit pak 40-50 km do práce ekologicky a dokonce i levněji. Pokud jedete na dovolenou k moři nebo delší pracovní cestu, můžete jet klidně jen na benzin a baterii s elektromotorem vůbec nevyužívat, přičemž díky různých systémům plachtění a předvídání navigace dosáhnout lepší spotřeby než u jiných hybridů a plug-in hybridů.
Tomáš Drahoňovský: Od Volva ostatně dostanete v tomto směru ke každému autu s motorem T8 řadu doporučení, jak co nejefektivnějšího provozu dosáhnout. A nespočívá to jen v co nejčastějším plachtění a hraní si s vypínáním a zapínáním rekuperace joystickem převodovky. Volvo dokonce doporučuje za pomoci aplikace baterii zahřát před startem a prodloužit tak maximální dojezd o kilometry. A popravdě řečeno, doporučil bych to také. Pokud tak neučiníte, ukazatel dojezdu na akumulátor se stane pořádně nespolehlivým společníkem. Přiznám se, Luboši, že mně se ani jednou 40 km na jedno nabití najet nepodařilo. O to víc jsem se snažil rekuperovat a pokaždé mě zaujalo, jak moc při tom Volvo píská.
Luboš Srb: Co je ale podle mě opravdu promyšlené, je možnost volby a kontroly nad pohonným ústrojím. Například u Lexusů vše funguje zcela automaticky, což znemožňuje následné využití opravdu plně elektrické jízdy například po městě, aniž by nedocházelo k dobíjení baterie a zbytečnému používání spalovacího motoru i v případech, kdy to není potřeba. S Volvem tak můžete klidně přejet půl Evropy a auto přepnout do režimu elektromobilu až těsně před vjezdem do města, abyste si nejen vychutnali tišší jízdu, ale také něco udělali pro snížení lokálních emisí. Specialitou je, že si celou baterii můžete na přání plně dobít s pomocí spalovacího motoru, ne jen průběžně dobíjet jako u jiných hybridů. Nebo si také uzamknout používání baterie a energii si tak pošetřit pro jízdu jen po městě, kde tak můžete snižovat emise.
Elektromotor a spalovací motor tedy mohou spolupracovat nebo fungovat zcela samostatně. Každopádně jejich celkový výkon je kolem 400 koní (294 kW), přičemž čistě elektrická jednotka s Li-Ion 34Ah baterií dodává Volvu výkon 87 koní s okamžitým točivým momentem 240 Nm. Zde jsme přišel na chuť další specialitě, a sice maximálnímu výkonu celé pohonné soustavy, které je kdykoliv k dispozici pouhých sešlápnutím pedálu až k podlaze. I když máte auto přepnuté do režimu elektromobil, spustí se v případě potřeby, například předjetí překážky, všechny motory a vy tak můžete daný manévr provést maximálně rychle a tedy maximálně bezpečně. Nemusíte se starat o to, kde se přepínají jízdní režimy z úsporného lenochoda v superaktivního dravce. Vždyť stovku dáte s tímto rodinným kolosem překvapivě za zhruba 5 sekund a maximálka atakuje hranici 250 km/hod. Aby bylo vše maximálně jednoduché a účelné, tak Volvo přináší 8stupňovou automatickou převodovku, u které většinou ani neslyšíte jednotlivé stupně, jak dobře mají Švédové souhru s elektrojednotkou seřízenou.
Na čem se ovšem spousta výhod a eliminace všech možných kompromisů v případě elektrifikovaného pohonu nemile projeví, to je spotřeba. Nečekejte, že budete s Volvem V60 jezdit úsporně na benzin, nebo coby s hybridem. To se zkrátka vylučuje. Dle mého zjištění při jízdě v rámci předpisů dosahuje kombinovaná spotřeba s převažující jízdou po dálnici něco pod hranici 10 l/100 km, a to auto nebylo plně naložené, ať už jde o spolucestující nebo zavazadlový prostor. A ani krátkodobě jsem nedokázal snížit spotřebu při jízdě po městě alespoň pod 7 l/100 km, takže v tomto směru nečekejte lepší výsledky než u konkurence. S ohledem na 60l nádrž to navíc vychází, že s autem ujedete kolem 600 km, přitom jsou to právě podobné kombíky, které většinou lákají na možnost dojezdu klidně přes 1 000 km.
Tomáš Drahoňovský: Je to právě akční rádius, který je asi největší slabinou jinak skvělého vozu. Když jsem od tebe Luboši auto přebíral, byla nádrž z poloviny prázdná – to aspoň ukazoval palivoměr. Stačila ale jedna cesta po dálnici do Liberce a o kousek dál do Bedřichova a rázem začalo svítit hladové oko signalizující dojezd 100 km. Na zpáteční cestu do Prahy už jsem proto raději dotankoval a dobře jsem udělal.
V60 T8 totiž skutečně žere. Volva se nám pravidelně dostávají do ruky jako velmi syrové vozy, proto doufám, že za tím stojí především tento fakt. Svou polovinu testu jsem ale končil s průměrnou spotřebou 9,5l, a to se mi čas od času podařilo ve městě udržet konzumaci benzinu na hranici 6 l. Na výkonný kombík střední třídy je to samozřejmě dobrý výsledek. Nikoli však pro vůz, který by měl většinu svého života jezdit na elektřinu.
Luboš Srb: Co mě ale příjemně potěšilo, je dojezd reálných více než 40 km čistě na elektřinu (kde spotřeba byla něco přes 20 kWh/100 km), a to v mém případě do práce a zpátky domů více než bohatě dostačovalo, čímž jsem vlastně provozní náklady výrazně snížil. Nabíjení trvá zhruba 2,5 hodiny přes běžnou 220V zásuvku, akorát musím upozornit na problém, kdy u mnou testovaného kusu mi otevření krytky nabíjecího konektoru vyšlo vždy až na několikátý pokus, jako by byla krytka zatuhlá. Čím naopak jistě Volvo dokáže zákazníky získat, je nabídka proplacení veškerých nákladů spojených s dobíjením auta během prvního roku od zakoupení a vztahuje se na veškeré plug-in hybridní modely. Je to krok s dobou, ale bez jakýchkoliv kompromisů se přeučovat nebo dělat něco výrazně jinak než v případě spalovacího auta.
Luboš Srb: Volvo za mě píše novou kapitolu a ukazuje, že přechod od spalovacích aut do elektrifikované budoucnosti, ať už to bude v jakékoliv formě, nemusí být nutně nic špatného a nepříjemného. Ba naopak. Zákazník, který je zvyklý a má nějaká očekávání, dostane to samé, ale vylepšené s možností jezdit v některých případech i pouze čistě na elektřinu a zvyšovat tak jízdní komfort například díky tiššímu provozu či naopak snižovat provozní náklady. A že to bude potřeba. Volvo V60 (2019) v plug-in hybridním provedení sice vychází na zhruba 2 miliony a není tak rozhodně levným kouskem, ovšem při spotřebě kolem 10 l/100 km už to v případě častějších cest do práce a zpátky domů můžete řešit, protože se to dlouhodobě prostě po finanční stránce projeví. A pokud občas pojedete delší trasu, zkrátka máte možnost kdekoliv natankovat a rychle pokračovat dál, jak jste zvyklí. A co si myslíš ty, Tomáši?
Tomáš Drahoňovský: Podle mého názoru je největším problémem zaměření modelů T8. Jedná se totiž o špičkovou motorizaci. V případě V60 ohromný výkon dokáže s na poměry Volva drobným autem pořádně zacvičit. A to se zkrátka s ekologickým naturelem slučovat ani nemůže.
Protože ale Volvo své plug-in hybridy primárně propaguje jako ekologické vozy budoucnosti, bývají pak zklamané obě skupiny zákazníků. Ti ekologicky smýšlející kvůli tomu, že prim hraje přes všechny proklamace spalovací motor. A ti, co čekají sílu, zejména proto, že si jí kvůli nízkému dojezdu moc neužijí. Možná by bylo fér říci: takhle budou napříště špičkové motorizace vypadat a chovat se. Zákazníku, smiř se s tím.
Luboš Srb: Ano, bude zajímavé sledovat, jak se Švédové snaží skloubit požadavky a přání zákazníků s tím, co je podle samotné automobilky pro budoucnost důležité. Pokud zůstaneme nohama na zemi, je asi nadmíru jasné, že okamžitý přechod od spalovacích aut k elektromobilům by nebyl ani trochu bezproblémový. Volvo tedy dle mého preferuje postupný přechod a chce, aby to především pro zákazníka neznamenalo žádné komplikace, ba naopak aby si to zákazník v omezeném měřítku vyzkoušel a v ideálním případě zjistil, že to chce a třeba si v dalších letech pořídí přímo elektromobil, nikoliv jen plug-in hybrid. Ocenit musím také celou plejádu asistenčních systémů, které mají zachraňovat životy, což je asi to nejdůležitější, o co by mělo každému při pořizování nového auta jít. Jedinými překážkami v případě Volva V60 jsou podle mě jen vyšší spotřeba, poněkud složitější přepínání jízdních režimů, nebo ne zrovna nízká pořizovací cena, kterou nemusí být tak úplně jednoduché obhájit.