Nabíjecí stanice stále postrádají tu nejpodstatnější věc. Toalety

Elektromobilita je stále ještě v plenkách

Cestování máme spojené nejen s dlouhou cestou před námi, ale také s tankováním či nabíjením, občerstvením nebo častou větou nejmladších pasažérů: „Musím na záchod!“ V Česku, kde jsou čerpací stanice téměř na každém rohu, bývá obvyklé, že nabízejí určitou úroveň servisu.

Ať už se chcete osvěžit nápojem, dát si párek v rohlíku nebo doplnit cukr čokoládovou tyčinkou, většinou to není problém. Samozřejmostí jsou i toalety, které jsou při delší cestě prakticky nezbytné. Pokud však jedete elektromobilem, situace se komplikuje.

Velká část nabíjecích stanic se nachází na odlehlých místech, kde doslova chcípl pes. Jedinou možností, jak si zkrátit čekání, je se projít po okolí nebo zůstat sedět v autě. Stanic, které nejsou součástí čerpacích stanic a zároveň mají alespoň základní zázemí, je fakt málo a za roky jízdy s elektroautem jsem narazil pouze na hrstku.

Může to být ještě horší

Můžete samozřejmě namítnout, že stačí cestou zastavit na čerpací stanici, něco si nakoupit a pokračovat dál. To je sice možné (a sám to tak občas dělám), ale v době, kdy elektromobily dokáží bleskurychle nabít baterii, je i pětiminutová zastávka na benzince zbytečnou ztrátou času, který by bylo možné věnovat nabíjení.

A může to být ještě horší. Nejen, že nabíjecí stanice častokrát nemají přístup k toaletám, ale u dosti nabíječek chybí i něco tak základního jako je odpadkový koš. Nepořádek okolo je pak jasnou vizitkou nás všech, zdvižený prostředníček přírodě a varovný signál pro provozovatele stanic.

Dobrou zkušenost mám například z některých Superchargerů v Rakousku (Kalwang), kde místní komunity nadšenců do elektromobilů budují jednoduchá zázemí. U nabíječek tak najdete malé buňky s místem k sezení, toaletou, kávovarem, automatem na jídlo a klimatizací. Díky tomu, že přístup do těchto prostor mají pouze majitelé nabíjených vozů přes PIN z aplikace, jsou buňky udržované a ve skvělém stavu.

Proč to nejde i u nás?

Za vším hledej peníze. Faktem zůstává, že výstavba a následný provoz nabíječek není nic levného a co se marží týče, taky nejde o žádnou hitparádu. Kdyby navíc bylo potřeba investovat do zázemí a nedejbože zaměstnanců, nepůjde o kdovíjak výnosný byznys. Proč by to pak někdo vůbec dělal?

Druhým problémem je, že v Česku stále není dost elektrických aut na to, aby měly nabíječky podobnou obsazenost jako tankovací stojany u benzinek. No a kde není vysoká koncentrace lidí, tam zákonitě nemohou vyrůst kvalitní služby.

A jaké je potenciální řešení dle mého skromného názoru? Češi musí ve větší míře přejít na elektromobily, aby se firmám vyplatilo investovat do zlepšení zázemí u nabíjecích stanic. Do té doby ale musíme tu a tam přibrzdit u benzinky i za cenu toho, že nebudeme nabíjet.

Jaké máte zkušenosti s cestováním Vy? Řešíte absenci toalet u nabíječek tím, že „skočíte do pole“ nebo záměrně plánujete trasu tak, abyste vždy našli nějakou benzinku či nákupní středisko? Podělte se o názory a příběhy v diskuzi.