Test Hyundai Inster – Korejský kávovar s Italským šmrncem

Krásné a stylové

Koupím si korejské auto, protože je krásné a stylové. Že je to citát z kategorie „To nikdo nikdy neřekl?“ Omyl. Nový Inster vážně potěší oko. Stejně jako jiní výrobci stylových aut si ale Hyundai nechává za svůj subkompaktní elektromobil pořádně zaplatit. Zda může nabídnout i něco víc než atraktivní kabátek, ukáže test.

Vzpomínáte si na fenomén kei cars? Mikroauta občas bizarních poměrů hmoty, která jsou jako dělaná pro přecpané ulice asijských velkoměst. Pravidelně vzbuzovala úsměv na tvářích Evropanů. I oni však třeba v pražských ulicích leckdy dokázal docenit půvaby mikroskopických rozměrů.

A přesně takový je i Hyundai Inster. Tohle není běžné auto, to je kei car pro západní trh, který jako by se vylíhnul z futuristického vejce s grafikou starého Tetrisu. Hranatá silueta je přítomná v každém detailu exteriéru. Délka 3,83 metru a šířka 1,61 m dodávají Insteru vzezření stylového bonbonu na kolečkách.

Ale pozor, Hyundai Inster není žádná retro hračka. Je to plnohodnotné auto s překvapivě dospělými vlastnostmi. A když se do něj posadíte, pochopíte dvě věci: za prvé, že v Koreji fakt vědí, co dělají, a za druhé, že prostor a výbava nejsou otázka velikosti.

Útulný vnitřek pro jogíny

Po prvním nastoupení do auta mě ihned přepadla myšlenka – jak s tímhle prckem zvládnu svůj každodenní provoz? Jsem zvyklý spíše na auta nižší střední třídy a Inster mi v porovnání s nimi přišel spíš jako autíčko z kolotoče.

Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem po pár kilometrech zjistil, že právě interiér vozu je jeho hlavní deviza. Jedinou věcí, se kterou se průměrně vzrostlý Evropan musí smířit, jsou handicapy vyplývající z podprůměrné šířky.

Na pedály například šlapete s koleny skoro u sebe. Se spolujezdcem zápasíte o loketní opěrku – ta je naštěstí blíže k řidiči, takže většinou vyhrajete. Dozadu se vejdou jen dva cestující. A na rám dveří narazíte loktem častěji, než by vám bylo milé.

Jenže už druhý pohled ale ukáže, jak v Hyundai všechno do posledního puntíku promýšleli. Polohu za volantem snadno najde i 186 cm vysoký řidič, kterému se navíc budou líbit i nečekaně široká a pohodlná sedadla. Nad hlavou máte místa, že byste převezli i na stropě pověšené surfové prkno. 280 litrů, na které se dá posuvnými zadními sedadly zmenšit původně 350litrový zavazadlový prostor, je pořád na poměry kategorie celkem dost. A tím, že se zadní sedačky se dají posouvat, i nadprůměrně vysoký spolujezdec tak bez problémů najde prostor pro svá kolena. Ovšem pozor – právě o individuální posouvání sedaček v poměru 50:50 přijdete, pokud si objednáte pětimístnou verzi. Ta nabízí dělená opěradla, třetí opěrku i pás. O dělené sedáky však přijdete.

Jedna velká vychytávka

Po koupi Hyundai Inster vám určitě jedno celé odpoledne zabere objevování praktických gadgetů, kterými výrobce obohatil interiér. Spolujezdkyně může například zavěsit svou kabelku na výsuvný háček přímo na madle dveří. Dveřní výplně pak poskytují místo pro odložení peněženky nebo mobilu, které zajistí gumičkový úvazek. Cestující vzadu pak mají k dispozici výklopný stoleček.

A k tomu všemu můžete většinu těchto prvků snadno demontovat – drží jen pomocí jednoduchého závitu, který odšroubujete mincí, nebo dokonce jen na magnetu. Vyměnit je pak lze za jiné bohaté příslušenství, které Hyundai k Insteru nabízí – jako třeba držák na fotky nebo na deštník. Ano, o praktičnosti doplňků se určitě dá debatovat, jsou ale tak roztomilé, že se vám podobnou diskusi startovat určitě nebude chtít.

Tou největší vychytávkou je totiž staromilské, a přesto moderní pojetí přístrojové desky. Všechno se ovládá tlačítky. Když nebudete chtít, nemusíte na displej vůbec sahat. Zorientovat se v tlačítkách na volantu chvíli trvá, tu nejdůležitější volbu však najdete rychle – povinné zvukové upozornění na překročenou rychlost se dá ztlumit delším podržením tlačítka hlasitosti, což je jedna z nejrychlejších zkratek této volby na současném trhu.

Byly ale chvíle, kdy bych na displej sáhl rád. To v případě, že by se mi na něm povedlo spustit Apple CarPlay. Ačkoli je testovaná výbava Style Premium opravdu bohatá, neobsahuje ani dvouzónovou klimatizaci, ale ani bezdrátové zrcadlení mobilu. Když jsem se pak jal připojovat svůj telefon kabelem, neuspěl jsem. Ani konektor USB-C, ani USB-A nechtěly přijmout můj kabel za svůj a tvrdošíjně trvaly na tom, že musí být certifikovaný společností Apple. A to i přes to, že jsem používal originální příslušenství.

Tato drobná vada na kráse, která se dá navíc možná přičíst svéhlavosti testovaného kusu, je ale jen drobností, která rozhodne dojem z jízdy nezkazila. Zvláště v béžové variantě je interiér Insteru mimořádně koukavý. Hravá kostka na vzoru sedaček dodává na stylovosti a na svoji kategorii mimořádně pohodlné sedačky dělají z korejského trpaslíka místo, kde vám nevadí strávit celý den. A to i přesto, že použité plasty jsou tvrdé a magnetické uchycení zadního stolečku občas na kostkách zadrnčí.

Dálniční křižník?

Pojďme ale usednout za volant. Ten je starý známý pocházející z modelu Ioniq 5 a je možné, že v plejádě tlačítek se budete chvilku zorientovávat. A i čtveřice diod, které mění svou barvu podle toho, co zrovna s autem děláte, mě taky spíše rozptylovala, než že by přinášela nějaký hmatatelný benefit. Na pohodlný úchop se dá ale zvyknout velmi rychle. Stejně tak, jako na trochu překvapivé řazení otočným ovladačem pod volantem, který svým tvarem více než co jiného připomíná Brněnský orloj. A aby nebyl pod volantem sám, společnost mu dělají pádla, pomocí kterých se nastavuje intenzita rekuperace.

Tento užitečný detail je další, který jako by do korejského mikroauta pronikl z jeho větších sourozenců. Možnost vybrat si, zda bude auto plachtit, nebo rekuperací přibržďovat, je návykové. Pádly lze navíc zapnout i ovládání i-pedalem a ovládat tak vůz pouze akcelerátorem. Kromě toho, že se jedná o nejekonomičtější variantu, řízení po městě to neuvěřitelně usnadňuje.

A právě ve městě se Inster cítí nejjistější. Nejde zdaleka jen o to, že díky jeho mikroskopickým rozměrům dokážete z auta vystoupit i na sebetěsnější parkovacím místě. Velmi slušný poloměr otáčení kolem 5 metrů v kombinaci s koncepcí „kolo v každém roku“ z Insteru navíc dělá ultimátně obratného parťáka, který se prosmýkne úplně všude a proplétání úzkými uličkami snad přímo vyhledává.

Přitom výkonu nemá úplně na rozdávání. 84 kilowattů vypadá úsměvně především ve srovnání s až trojnásobnými výkony vozů od Tesly. Jenže kombinace kompaktních rozměrů a muší vahou 1200 kilo nejen že umožňuje Insteru solidní odpich na semaforech, ale tak chuť zrychlovat i po rozjezdu.

Velmi zvědavý jsem proto byl, jak se tyto vlastnosti projeví v rychlejším provozu. I s městskou nákupní taškou se holt někdy na dálnici vyjet musí. A jaké bylo mé překvapení, když ani v rychlém pruhu mikroHyundai neudělalo ostudu. Udržovat dálniční rychlosti nebyl žádný problém a Inster dokonce projevoval velkou vůli zrychlovat i dál, než ho zarazí omezovač na stopadesátce.

A víte co? Byla to vlastně i celkem zábava! Vyšší stavba sice nepřispívá stabilitě při bočním větru, ale to je asi jediná výhrada, kterou lze vůči jízdním vlastnostem Insteru mít. Na příplatkových sedmnáctkách se i při rychlé jízdě řidič nemusí bát nepředvídatelností. Jízda po dálnici je stabilní jako minimálně v o třídu větším autě. Ostatně z větších hyundaiů si Inster vypůjčil i možnost zvolit si jízdní režimy a právě sportovní, který zostří reakce na plynový pedál se na dálnici výborně hodí. Kdo využije v městském mikroautě režim „Sníh“ zůstává otázkou. Zda nějak pomůže při vyjíždění ze zasněženého parkoviště jsem v letních teplotách nedostal příležitost vyzkoušet.

Skromný rychlík

Skromné rozměry, nízká hmotnost… znamená to i hezkou spotřebu? Praxe ukazuje, že ne vždy to tak musí být. Stačí jen pár drobných přehmatů konstruktérů, jako třeba to, že zapomenou na tepelné čerpadlo, a i městská minivozítka vás umějí přimět k zamyšlení nad tím, zda fotovoltaika přeci jen nedává na domě smysl.

Inster je ovšem z jiného kraje. Tepelné čerpadlo nabízí už od druhé úrovně výbavy Style, a nejen díky němu se úroveň spotřeby drží příjemně nízko. Ani dálniční prohánění vyšlo na více než 18,5 kWh/100 km. Daleko častěji se ale s Insterem budete brázdit městské ulice. Ať jsem dělal, co jsem dělal, nedal si Inster říct a držel spotřebu na velmi příjemných 10 kWh. Meziměsto pak vycházelo na přibližně 14 kWh/100 km.

Znamená to jediné – deklarovaná WLTP dojezd 370 kilometrů na baterii s využitelnou kapacitou 49 kWh není vůbec nereálná hodnota. Hyundai navíc u rychlonabíječky deklaruje nabití z 10 na 80 procent za půl hodiny, přičemž maximální proud, se kterým je Inster sto si poradit, činí 85 kW. Už to ukazuje, že se nejedná z principu o polykače dálničních kilometrů. Nejčastější použití Insteru vidím v městském provozu, kdy odbude svou denní štaci několika desítek kilometrů a připojí se opět na pomalou nabíječku doma. Hyundai standardně dodává třífázovou 11 kW nabíječku přímo k autu.

Dává to celé vůbec smysl?

Na takhle jednoduchou otázku neexistuje u Insteru jednoduchá odpověď. Chcete malý stylový elektromobil, který je po čertech univerzální a za určitých podmínek dokáže hrát roli komfortního auta pro celou rodinu? Berte ho. Chcete zároveň ušetřit? Tak to už pojďte trochu hlouběji přemýšlet.

Jedna z nejvyšších výbava Insteru, která prošla mým testováním, přináší spoustu užitečných detailů a designově je velmi povedená. Jenže potřebujete u malého městského sedmnáctipalcové disky? Musí mít barevný interiér? A popravdě – musí mít vůbec tak velkou baterii, aby zvládla dát autu dojezd 350 km? Osobně si myslím, že ne.

Pokud hledáte nejlepší poměr ceny a výkonu, nabízí se výbavová linie Style s menší baterií a výkonem, kterou poznáte díky označení ECO. Ta vyjde na téměř přesně 700 tisíc a poskytne majitelům veškeré benefity, které jsem v textu chválil.

Ano, pro běžného smrtelníka je to pořád cena, ze kterou by si už představoval větší auto. Pokud ale nakupujete jako živnostník, cena takové verze rázem klesne na velmi přijatelných 480 000 korun bez DPH, a za tu už se vyplatí o Insteru uvažovat.

Pokud jste ale fyzickou osobou, dost možná se vyplatí podívat jinde. Škoda Elroq, který možná není tak stylový, ale zase nabídne plnohodnotné rodinné svezení za přibližně 800 tisíc, se najednou nejeví jako úplně špatná volba.