Pokud situaci nejen na domácí scéně sledujete, určitě vám téma elektromobility není cizí. Těch důvodů, proč má smysl, je samozřejmě celá řada; ať už jde o proklamovanou zelenou politiku nebo často zmiňovanou zanedbatelnou uhlíkovou stopu. A jistě se pár dalších nepochybně najde.
Stranu pomyslných kladů ale z logiky věci vyvažuje i protipól v podobě záporů. Tuto množinu tvoří hojně diskutované termíny, jako je cena a z toho plynoucí fakt, že tyto vozy nejsou a ještě dlouho nebudou pro masy, infrastruktura, energetické překážky, politická lobby i nereálné ambice či záměrné ovlivňování trhu.
A s tím jdou ruku v ruce tisíce protichůdných zkušeností, předsudků a názorů. Každopádně poslední faktor uvedený výše se zdá být poměrně zásadní. Avizovaný konec klasických spalováků v roce 2035 a přechod na elektrifikovaná vozidla se jeví jako tah, který generalita EU s největší pravděpodobností hrubě podcenila.
Už jen samotná intervence, byť s účinností do budoucna, jednak popírá tradiční fungování trhu, jednak implementaci pokroku v praxi. Už to není o tom, co si výrobci, v tomto případě automobilky, myslí, že zákaznici nejspíš chtějí, s čímž jde ruku v ruce přístup kupujících v rovině, jestli se jim to vyplatí, zdali jim to dává smysl atd.
Čtěte také: Šéf Toyoty vysvětlil hlavní důvod, proč společnost brzdí přechod na elektromobily
Jde prostě o závazné nařízení, jež může mít nedozírný dopad. Do jaké míry bude za 13 let vymahatelné, efektivní a hlavně proveditelné, ukáže až čas. V příští dekádě se totiž může spousta věcí změnit. Tím spíše, jestliže se má elektromobilita stát dopravním prostředkem budoucnosti; tzn. dostat tyto vozy mezi masy, jak bylo původně zamýšleno.
Že tento tranzit neprobíhá hladce, nenaznačují pouze mnohem tvrdší podmínky pro získání dotací, ale i názory předních špiček v rámci automotive. Například server CNBC informuje o tom, že optimistické loňské odhady letos vystřídalo vystřízlivění a skepse.
Na nedávném globálním srazu automobilových špiček v americkém Detroitu v plénu zaznělo několik závažných témat. Manažeři se shodli na tom, že přechod na čisté elektromobily do roku 2030, resp. 2035 nebude nejspíš možný. Zdůrazňují, že tento názor není odrazem nějakého negativismu, ale aktuální reality.
Prodeje jsou proti původním předpokladům až o třetinu nižší, což experti přisuzují ekonomické recesi, vysoké inflaci a celé řadě dalších makroekonomických ukazatelů, jež doprovázejí rostoucí obavy o dostatek surovin, zvláště pro výrobu baterií stejně jako cenová politika, která taktéž dostává trhliny.
Pokud situaci nejen na domácí scéně sledujete, určitě vám téma elektromobility není cizí. Těch důvodů, proč má smysl, je samozřejmě celá řada; ať už jde o proklamovanou zelenou politiku nebo často zmiňovanou zanedbatelnou uhlíkovou stopu. A jistě se pár dalších nepochybně najde.
Stranu pomyslných kladů ale z logiky věci vyvažuje i protipól v podobě záporů. Tuto množinu tvoří hojně diskutované termíny, jako je cena a z toho plynoucí fakt, že tyto vozy nejsou a ještě dlouho nebudou pro masy, infrastruktura, energetické překážky, politická lobby i nereálné ambice či záměrné ovlivňování trhu.
A s tím jdou ruku v ruce tisíce protichůdných zkušeností, předsudků a názorů. Každopádně poslední faktor uvedený výše se zdá být poměrně zásadní. Avizovaný konec klasických spalováků v roce 2035 a přechod na elektrifikovaná vozidla se jeví jako tah, který generalita EU s největší pravděpodobností hrubě podcenila.
Už jen samotná intervence, byť s účinností do budoucna, jednak popírá tradiční fungování trhu, jednak implementaci pokroku v praxi. Už to není o tom, co si výrobci, v tomto případě automobilky, myslí, že zákaznici nejspíš chtějí, s čímž jde ruku v ruce přístup kupujících v rovině, jestli se jim to vyplatí, zdali jim to dává smysl atd.
Čtěte také: Šéf Toyoty vysvětlil hlavní důvod, proč společnost brzdí přechod na elektromobily
Jde prostě o závazné nařízení, jež může mít nedozírný dopad. Do jaké míry bude za 13 let vymahatelné, efektivní a hlavně proveditelné, ukáže až čas. V příští dekádě se totiž může spousta věcí změnit. Tím spíše, jestliže se má elektromobilita stát dopravním prostředkem budoucnosti; tzn. dostat tyto vozy mezi masy, jak bylo původně zamýšleno.
Že tento tranzit neprobíhá hladce, nenaznačují pouze mnohem tvrdší podmínky pro získání dotací, ale i názory předních špiček v rámci automotive. Například server CNBC informuje o tom, že optimistické loňské odhady letos vystřídalo vystřízlivění a skepse.
Na nedávném globálním srazu automobilových špiček v americkém Detroitu v plénu zaznělo několik závažných témat. Manažeři se shodli na tom, že přechod na čisté elektromobily do roku 2030, resp. 2035 nebude nejspíš možný. Zdůrazňují, že tento názor není odrazem nějakého negativismu, ale aktuální reality.
Prodeje jsou proti původním předpokladům až o třetinu nižší, což experti přisuzují ekonomické recesi, vysoké inflaci a celé řadě dalších makroekonomických ukazatelů, jež doprovázejí rostoucí obavy o dostatek surovin, zvláště pro výrobu baterií stejně jako cenová politika, která taktéž dostává trhliny.