Test DS N°8 Long Range – Prezidentská limuzína pro excentriky

DS N°8 přijíždí jako vesmírná raketa navržená designéry SpaceX během dovolené v Paříži. Vlajková loď francouzské prémiové značky nabízí namísto bezmyšlenkovité efektivity nefalšovaný galský temperament se specifickou interpretací luxusu. Je to auto, které vzniklo, aby vyvolávalo reakce. A je na každém, zda za tohle prvotřídní divadlo zvládne, a hlavně chce zaplatit něco kolem dvou milionů.

Kosmická loď s pařížskou adresou

Vzpomínáte na jeden z prvních pokusů Stellantisu o výhonek své luxusní divize s názvem DS 9? Už tehdejší recenze sice vyzdvihovaly výtečný interiér, který však srážel zaměnitelný design. S tímto přístupem DS N°8 skoncovalo skutečně razantně. Stačí poprvé projet parkovištěm a sledovat otáčející se hlavy kolemjdoucích. Tohle auto nevypadá jako nic jiného na trhu. Má svůj tvar, svůj charakter, svůj trochu cybertruckovský vibe, za který může především v této kategorii relativně neobvyklá splývavá záď v kombinaci s výrazným krychlovitým předkem. Takhle by si asi luxusní limuzínu představoval zakladatel Tesly, pokud by se narodil v Saint Tropez a jmenoval se Èlone de Musque.

Záď DS N°8 splývá do jednoho hladkého oblouku, boky jsou téměř bez prolisů. Prvotřídní aerodynamika se součinitelem odporu vzduchu Cx 0,24 si ovšem vybrala daň na tom, kde karoserie pocitově začíná a kde končí. Výrazně prodloužená kapota způsobuje, že v úzkých uličkách hádáte, kde přesně jsou rohy karoserie. Na druhou stranu – u takto monumentálního vozu se s něčím podobným zkrátka musí počítat. Rolls-Royce také není stavěný na proplétání se městem.

Pokud však chcete mít z designu DS N°8 skutečně prémiový dojem, doporučuji sáhnout po některé z vyšších výbav Etoile nebo Jules Verne. Standardní výbavový stupeň Pallas se totiž vyznačuje velmi levně působícím černým plastovým panelem, který hraje roli masky chladiče. Aby se design DS N°8 rozvinul zepředu v plné kráse, připlaťte si za LuminaScreen – prostor mezi světly se rozsvítí a simuluje gril chladiče. Bez tohoto příplatku sice dostanete elegantní auto, to ale jako by přijíždělo se zataženými žaluziemi. A to nevylepší ani příplatková kapota lakovaná do tmavších barev než zbytek karoserie za příplatek 12 tisíc.

Interiér: luxusní hotel s ukrytými klikami

Máte rádi objetí na přivítanou? Tak to jste u DS N°8  na správné adrese. Jakmile nasednete, sedačka řidiče a spolujezdce elektronicky zpevní své boční vedení na míru vašemu tělu, a to v několika volitelných stupních. Elektromotory sevřou trup s takovou samozřejmostí, jako se hraje při příchodu prezidenta fanfára. Jakkoli bych mohl mít výhrady k tomu, že sedák připomíná spíš pohovku než sedadlo v autě a řidiči s delšíma nohama by asi ocenili přizpůsobitelnou délku sezení, díky tomuto symbolickému stisknutí na pozdrav nebudou mít k bočnímu vedení výhrady ani sportovněji založení šoféři.

Námi testovaná verze DS N°8 přijela vybavená koženými potahy Nappa Alezan – hnědá barva, která na obrázcích může působit levně, ve skutečnosti dodává interiéru nádech hřejivosti a sofistikovaností. Stojí to sice 70 000 korun, co by si ale francouzský prezident nedopřál. Technicistní hliníkové plochy ve dveřích kryjí špičkové reproduktory Focal. Celkově je jich v autě čtrnáct o výkonu 690 wattů. Tento zvukový systém skryje přinejmenším část toho, co auto dělá nepříjemného – k tomu se ale ještě dostaneme. Prozatím si užívejme jemné prošívání a vzory inspirované romány Julese Vernea. Tohle je zkrátka auto, které má příběh.

Jenže pak chcete tenhle komfortní měšťanský dům z 19. století opustit a začnete pátrat po klice.

Jestli se něčím DS auta nikdy neproslavila, je to ergonomie. Kliky sedí výrazně níže, než kde by je zdravý rozum hledal. Zakryje je velká stříbrná plocha reproduktorů, takže na první pohled prostě nejsou. Po týdnu testování je stále hledáte. V Paříži u kávy to jistě vypadalo jako geniální designový záměr. Na benzínce v Humpolci to už vidíte jinak.

Trochu jsem zápasil i se samotným volantem. Čtyři ramena uspořádaná do tvaru hvězdy se vracejí k historickým citroënům, případně v něm lze vidět i kormidlo ponorky Nautilus. Jen si u něj bohužel nejste úplně jisti, zda držet v poloze za deset dvě nebo tři čtvrtě na tři. Ani jedna poloha kvůli nestandardnímu uspořádání vnitřních ramen není úplně pohodlná.

Pokud bych chtěl mít výhrady i k jinak estetický velmi čistému a přehlednému interiéru plnému rovných linek, pozastavil bych se nad řešením osvětlení. Světelné lišty v reproduktorových krytech jsou sice pohledné, to ovšem jen do okamžiku, než se setmí. Pak se začnou odrážet v čelním skle, v bočních sklech, zkrátka kdekoliv se odrazit mohou. Implicitní ambientní osvětlení potřebuje manuální otěže nebo alespoň rozumnější výchozí nastavení.

Odreagování od podobných myšlenek přinesou až masážní sedačky. Fungují skvěle, můžete si vybrat mezi několika intenzitami i typy masáží. Jenže jejich motor vydává hluk, který v klidné kabině nelze přeslechnout. Pokud nehraje kvalitní zvuk ze systému Focal, postará se masáž o zvukovým doprovodem hodným levnějšího sedacího nábytku.

Ohřívač krku – DS Neckwarmer vestavěný pod hlavovou opěrku – představuje technologický výstřelek, který snadno se stane závislostí. V zimě zahřívá šíji jako kašmírová šála. Jen škoda, že s tímto autem je cestování na lyže trochu komplikovanější – průvlak z kabiny do kufru tu chybí, na rozdíl od výrazně menšího DS N°4, kde ho designéři bez mrknutí oka zakomponovali. Cílová skupina DS N°8 patrně v horách míří hned do aprés-ski.

Prostor: limuzína s otazníkem vzadu

DS N°8 měří přes 4,8 metru. Při takovém rozměru člověk očekává vzadu prostor na malou recepci. Zadní cestující však na zadní lavici narážejí hned na dvě výzvy: skloněná střecha ubírá výšku a místa na nohy je přeci jen pocitově o trochu méně než karoserie slibuje.

Hodilo by se taky, kdyby už v námi testované verzi Etoile šlo nastavit odděleně teplotu pro zadní zónu. Takhle odcházíme s pocitem, že Macronův řidič se zkrátka v DS N°8 má o něco lépe než samotný prezident.

Kufr DS N°8 dosahuje objemu 620 litrů, což ho posouvá dokonce i nad Škodu Enyaq s 585 litry. Na druhou stranu: Enyaq stojí od 989 000 Kč, DS N°8 Étoile od 1 890 000 Kč v základu – a testovaný vůz s příplatky dosáhl 2 139 000 Kč. Za každý litr navíc připlácíte opravdu nezanedbatelnou částku. A frunk? S ním bohužel nepočítejte. Platforma STLA Medium ho neumí. Za tuto částku by se hodil i zadní stěrač. Tím spíš, že originální tvary DS N°8 stahují právě na záď špínu jako magnet. Částečně to řeší elektrické zpětné zrcátko, které používá ostřikovanou zadní kameru.

Technika a jízda: Grandland v sametové krabičce

Pod elegantní karoserií DS N°8 dřímá STLA Medium platforma – jedná se tedy o stejnou techniku jako v Opelu Grandland nebo Peugeotu e-5008. 400V architektura. Baterie 97,2 kWh využitelné kapacity, pokud stejně jako my dostanete do ruky model LongRange. Maximální nabíjecí výkon dosahuje 150 kW, což na dnešní standardy nepředstavuje nic, z čeho by se šofér posadil na zadek – dokonce i Enyaq RS zvládne 200 kW, Tesla Model Y dobíjí na 250 kW a čínské novinky zvládnou ještě daleko víc.V realitě vlastnosti DS N°8  znamenají doplnění z 10 na 80 procent zhruba za 35 minut. Použitelné, ale ne výborné.

Motor 180 kW, 245 koní, 343 Nm. Akcelerace 0–100 km/h za 7,8 sekundy – číslo, které odpovídá pohodlnému Gran Turismo, nikoliv elektrickému sprintu. V normálním režimu se N°8 chová jako solidní spalovák – žádná dramatická reakce, plynulé nabalování výkonu. Teprve přepnutí do režimu Sport elektrický kopanec přinese. Pro auto tohoto charakteru Sport mód představuje vítanou změnu charakteru, nikoliv nutnost.

Co ovšem nutnost je, to je pořízení adaptivní podvozek Active Scan Suspension. Ten totiž pomocí čelní kamery čte silnici před sebou a předpřipravuje tlumiče na blížící se nerovnosti. K mému překvapení se tento výbavový prvek v jinak velmi komfortní střední výbavě Etoile sériově nenabízí – minimálně ne ve verzi s pohonem předních kolo. Automaticky ho dostanete pouze ke čtyřkolce a nejvyššímu výbavovému stupni Jules Verne.

Na dálnici jeho absenci nepoznáte: N°8 pluje po asfaltu s lehkostí výletní lodi. Kočičí hlavy jsou taky ještě vydržet. Jakmile ale dojde na příčné nerovnosti, je zle. Tady vás pokaždé vyruší z elektrického klidu bouchnutí, jakoby tlumiče paradoxně postrádaly tlumení. Co se nežádnoucích zvuků týče, překvapil mě aerodynamický hluk nad 120 km/h z okolí panoramatické střechy – od tak tvarově propracovaného auta bych čekal víc.

A spotřeba? Ta se městě se pohybuje kolem 22 kWh na 100 km, na okruhu klesá na někam k 19 kWh, na dálnici při 135 km/h dosahuje zhruba 22,5 kWh na 100km. Pro elektromobil s 97 kWh baterií a hmotností atakující dvě a čtvrt se jedná o přijatelné hodnoty – v reálu počítejte s 500–550 km za příznivých podmínek. WLTP deklarovaný dojezd kolem 700 kilometrů je ovšem od reality daleko.

One-pedal, Focal a trocha frustrace

Na tomto místě se ale hodí vypíchnout jednu zajímavost, kterou by asi nejen Simona Stašová v Pelíšcích komentovala větou „A přitom taková blbost, co?“ Jde o ovládání jedním pedálem. N°8 má totiž pro zapnutí této funkcionality dedikované tlačítko a je to podle mě nejlepší nápad v elektromobilitě za poslední rok. Velmi jednoduše tak změníte chování vozu podle toho, jestli jste právě ve městě, kde se jednopedálové ovládání hodí na semaforech, anebo potřebujete na dálnici setrvačností plachtit. Žádné přehrabování se v infotainmentu, žádné blbnutí s pádly. Prostě jednoduše.

Mluvíme-li o Infotainmentu, ten pochází ze společné kuchyně Stellantisu – přebarvený do DS trojúhelníků, ale jinak identický s Peugeotem nebo Opelem. Základní funkce fungují, nic navíc tu ale nehledejte. Ani Netflix, ani Spotify. Unifikace napříč platformami se dokonce promítla do toho, že i v elektromobilu navigace umíněně nabízí čerpací stanice místo dobíjecích – pozor tedy, abyste si nepolili auto, když přijedete k pumpě namísto ke sloupku. Pokud bych si měl ještě něco vymýšlet, bavilo by mě, kdyby se právě do infotainmentu nemuselo pokaždé, když chci zapnout vyhřívání sedaček. Tady by se hodilo tlačítko, nebo by si luxusní limuzína mohla vyhřívání sedaček řídit sama podle teploty.

Závěr testu DS N°8: Pro pár vyvolených

DS N°8 nepředstavuje auto pro každého. Je monumentální, excentrické, s ergonomií která si občas říká o terapii a zadním prostorem, který neplní sliby karosérie. Testovaný vůz s příplatky za kůži, dvoubarevnou karoserii a panoramatickou střechu atakuje 2,14 milionu – tedy území, kde na vás číhá BMW iX, Mercedes EQE a Audi Q6 e-tron.

Přesto na vás N°8 dýchne atmosférou, na kterou se nezapomíná. Interiér soupeří s tím nejlepším z Mnichova i Ingolstadtu a místy je přesvědčivěji francouzský než cokoli, co tamní prémiová konkurence nabídne. Audiosystém Focal hraje výtečně. A technické libůstky jako je Neckwarmer dokážou potěšit, stejně jako jízdní vlastnosti.

Pokud chcete maximální prostor vzadu, kupte si Mercedes EQS. Pokud chcete nejrychlejší nabíjení, jděte do Číny. Pokud chcete tabulky, pořiďte si Enyaq.

Ale pokud vás nebaví parkoviště plná zaměnitelných crossoverů. Pokud chcete přijet na místo a nechat se lidi ptát, co že to je za koráb. Anebo prostě chcete mít pocit, že jste prezident Francie. Pak DS N°8 nabídne přesně to, co jinde nenajdete.

Hodnocení

Ohřívač krku Neckwarmer	Ergonomie
Audiosystém Focal	Chybí frunk
Komfort podvozku na dálnici	Hlučné motory masážních sedaček
Ovládání jedním pedálem	400V / 160 kW nabíjení – konkurence umí víc
Interiérové materiály a provedení
Kufr 620 litrů

Zdroj: autorský text / Elektrickevozy.cz