V Číně dosluhuje první generace elektromobilů. Miliony baterií míří k recyklaci

Nejstarší elektromobily přinášejí problémy

Čína během poslední dekády dokázala něco výjimečného. Díky státním dotacím, masové výrobě a rychlému vývoji technologií se elektromobily staly běžnou součástí silnic. V roce 2025 tvořily téměř 60 % všech nově prodaných aut elektrické nebo plug-in hybridní modely.

S rostoucím počtem vozů však přichází i méně viditelný problém. První generace elektromobilů, prodávaná kolem roku 2015–2017, postupně dosluhuje. Jejich baterie ztrácejí kapacitu, dojezd se zkracuje a opravy přestávají dávat ekonomický smysl, což nutí majitele vozy vyřazovat.

Lithium-iontové baterie se obvykle považují za nevhodné pro další provoz v autě, jakmile jejich kapacita klesne pod 80 %. Podle analytické společnosti EVtank dosáhne objem vysloužilých baterií v Číně v roce 2025 asi 820 tisíc tun a do roku 2030 se může přiblížit hranici jednoho milionu tun ročně.

Jak první elektromobily míří do důchodu

Jedním z tisíců lidí, kteří dnes stojí před podobným rozhodnutím, byl i devětatřicetiletý obyvatel Pekingu, jenž si svůj elektromobil pořídil už v roce 2016. Tehdy šlo o odvážnou volbu a spíše experiment než samozřejmost. Po letech provozu však začal pociťovat postupný pokles dojezdu a delší časy nabíjení.

Výměna baterie by byla možná, ale záruka už vypršela a náklady převyšovaly přínos. Majitel se proto rozhodl vůz prodat. Po několika nabídkách od místních výkupců nakonec obdržel přibližně 8 000 jüanů (cca 23 609 Kč). Díky státnímu příspěvku na vyřazení starého vozu si však celkově přišel zhruba na 28 000 jüanů (asi 82 633 Kč).

Podobné příběhy dnes v Číně nejsou výjimkou. První generace elektromobilů dosluhuje a jejich majitelé zjišťují, že technologický pokrok, který je kdysi nadchl, s sebou nese i nové, nečekané otázky ohledně dalšího osudu baterií.

Recyklace baterií mezi regulací a šedou ekonomikou

Takové množství odpadu představuje obrovskou zátěž pro recyklační systém. Oficiálně má Čína ke konci roku 2025 zhruba 180 tisíc firem zapojených do recyklace baterií, přičemž více než 60 % z nich vzniklo teprve v posledních třech letech.

Vedle oficiálního sektoru ale bují i šedý trh. Malé nelegální dílny často nabízejí vyšší výkupní ceny, protože neřeší náklady na ekologická opatření, bezpečnost práce ani daně. Baterie zde bývají rozebírány primitivním způsobem, bez ohledu na rizika.

Nesprávná manipulace může vést k úniku toxických látek, znečištění vody i půdy nebo k požárům. Proto stát od roku 2018 vytváří seznamy schválených recyklátorů. Přesto tempo formální recyklace zatím nestačí rychlosti, s jakou baterie z vozů mizí.

Tam, kde baterie končí bez dozoru

Nelegální recyklační dílny často fungují velmi jednoduše. Baterie jsou rozebírány ručně, jednotlivé články se přeskupují do nových obalů a následně se prodávají dál. V některých případech se repasované baterie dokonce vydávají za nové, což představuje významné bezpečnostní riziko.

Pokud jsou články příliš poškozené nebo staré, dochází k jejich mechanickému drcení a prodeji podle hmotnosti firmám, které z nich získávají kovy. Tento proces se často odehrává bez odpovídajících ochranných opatření. Odpadní voda používaná při zpracování může končit přímo v kanalizaci, bez jakéhokoli čištění.

Právě tato praxe je důvodem, proč odborníci upozorňují na zvýšené riziko požárů, úniků toxických látek a kontaminace půdy i podzemních vod. Stát se proto snaží nasměrovat baterie do certifikovaných zařízení, jejichž kapacity však zatím nedokážou plně pokrýt rychle rostoucí objem odpadu.

Automobilky jako klíč k uzavřenému cyklu

Velcí výrobci se snaží situaci řešit systematicky. Čína dnes vyrábí přes 70 % všech elektromobilů na světě a více než polovinu globálních baterií. Firmy jako CATL a BYD dohromady kontrolují téměř polovinu světové produkce baterií, a právě díky tomu nesou i velký díl odpovědnosti za to, co se s nimi stane na konci jejich životnosti.

CATL prostřednictvím své dceřiné společnosti Brunp provozuje síť více než 240 sběrných míst napříč Čínou a zvládne ročně zpracovat kolem 270 tisíc tun vysloužilých baterií – z cenných kovů, jako je nikl, kobalt či mangan, získává zpět více než 99 % materiálu.

Právě výrobci mají podle odborníků nejlepší předpoklady uzavřít celý koloběh – od výroby přes používání až po recyklaci. Zároveň ale čelí složité realitě trhu. Stovky menších značek mezitím zanikly a jejich baterie zůstávají bez jasného „opatrovníka“. Pokud se nepodaří rychle vybudovat funkční systém pro všechny, hrozí, že obrovské množství těchto baterií zmizí mimo oficiální dohled, místo aby se proměnily v surovinu pro další generace elektromobilů.

Zdroj: Technology Review