Test BMW i3: městský elektrohobit pro boháče

S myšlenkou moderních plně elektrických aut přišlo německé BMW již před dlouhými 11 lety. A za to dobu urazilo pořádný kus cesty. Nejnovější generace menšího městského modelu i3 je stále maximálně pohodlná, příjemně tichá, ale také brutálně akcelerující, navíc přidává delší reálný dojezd na jedno nabití a samozřejmě i různé asistenty pro lepší dojem z jízdy či bezpečnost. Ale jak už to u BMW bývá, také to něco a pochopitelně ne zrovna málo stojí.

Jeho revírem jsou moderní města

Už od pohledu se dá tušit, že jde o auto vhodné spíše do města. Ovšem ani přes jeho menší rozměry a již několik let, kdy se na trhu prodává, stále není k přehlédnutí. Jeho design je řekněme futuristický, nebo minimálně hodně neobvyklý. A tak se za ním i po letech kdekdo otočí, nebo dokonce na něj ukazuje, aby si ho všimli také ostatní, například děti. BMW i3 však za své nevšední proporce muselo zaplatit horším koeficientem odporu vzduchu, který dosahuje hodnoty 0,29 a má tedy vliv na o něco málo vyšší spotřebu. Příroda zkrátka věděla, proč kapky mají více aerodynamický tvar než třeba vajíčka, která jen tak vzduchem většinou nelítají.

Některé další aspekty však BMW potřebám elektromobilu podřídilo. Ať už jde o celkem rozumnou hmotnost kolem 1,2 tuny díky použití odlehčených materiálů (ale také některých zrecyklovaných, které přitom působí dobře), nebo výběr úzkých pneumatik, které do města postačí a vedou společně s nižší hmotností vozidla k delšímu dojezdu. Co však bavorští inženýři nedomysleli, jsou zadní dveře. Jedná se sice o pětidveřové auto, ovšem přední a zadní dveře se otevírají na opačnou stranu. Takže možná pro někoho bude o něco pohodlnější nastupovat do zadní řady, jenže musíte vždy nejprve otevřít přední dveře a až potom zadní. Posloupnost akorát opačná platí i v případě zavírání. Navíc bezpečnostní pás je připevněn na rámu zadních dveří, takže aby mohli cestující zezadu vystoupit, musí se odpoutat ti vepředu. A vzadu také nelze otevírat dveřní okénka. Snad jen maminky s dětmi mohou tohle ocenit a nebát se, že by jim děti utíkaly.

Pokud jde ale o pohodlí, cestující ho mají dostatek, ať už sedí vepředu nebo vzadu. Pochválit můžu moderní automaticky otevíratelné střešní okno, respektive rovnou dvojici oken. Každé se totiž nachází nad jedním z předních cestujících. Tímto způsobem může do auta proudit čerstvý vzduch, nebo samozřejmě i stažením postranních oken u předních dveří. Klimatizace funguje taktéž na jedničku, ale ne vždy je nutné nebo dobré ji používat. V interiéru si dále můžeme všimnout zrecyklovaných materiálů nebo těch řekněme ekologičtějších, než je plast. BMW volí například dřevěnou palubní desku. O zavazadlový prostor se pak dělí menší přední a “větší” zadní kufr. Počítejte, že do předního tzv. “frunku” dáte tak menší kabelku nebo pár drobností, do zadního kufru s objemem 260 l pak nějaký nákup či zavazadla. Vynahradit se to ale snaží například držáky na pití umístěné mezi zadními sedačkami, nebo praktický držák na lahev v místě mezi předními cestujícími, kde zkrátka podlaha nemá žádný předěl.

Radost z jízdy

Pro úplnost uvádím, že jsme jezdili se základní variantou elektromobilu BMW i3 bez prodlužovače dojezdu (tedy s verzí BEV, nikoliv REX), neboť nějaké rozdíly mezi nimi logicky najdeme. A stejně tak i oproti vyšší variantě i3s. Každopádně v našem případě jsme i tak měli k dispozici poměrně slušnou nálož vychytávek pro vyzkoušení. Chytré a snadné odemykání má na starosti tzv. bezklíčový nástup, kdy se stačí k autu jen přiblížit s klíčem v kapse a vzít za kliku. Ovšem ne vždy to zafungovalo stoprocentně, narozdíl od některých jiných vozů, které už jsme na Elektrickevozy.cz otestovali. Někdy bylo potřeba vzít za kliku víckrát, nebo chvíli počkat. I tak to ale bylo velmi pohodlné a návykové.

Pokud jde o některé základní specifikace, BMW i3 se pyšní jedním elektromotorem s výkonem 125 kW (170 koní) a točivým momentem 250 Nm. Z 0 na 100 km/hod dokáže zrychlit z 7,3 vteřiny, přičemž v městském provozu je hlavně díky okamžitému točivému momentu téměř bezkonkurenční a dokáže křižovatku po rozsvícení zelené na semaforu přejet rychleji, než se auta za vámi vůbec rozjedou. Při vyšších rychlostech je pak zrychlení méně výrazné, ovšem vzhledem ke stavbě elektromobilu a volbě úzkých pneumatik nebo i horším odhlučnění kabiny je zcela jasné, že tohle vozidlo zkrátka není určeno pro jízdu mezi městy. Leč to samozřejmě dokáže, jen je to s několika kompromisy. Při výrobcem omezené maximální rychlosti 150 km/hod, kterou jsme zkoušeli pouze na předem vytipovaném dálničním úseku, kde byl prakticky nulový provoz, už je evidentní, že auto na silnici nepříjemně plave. Radost zde tedy přináší pouze jízda ve městě.

Bezemisní, pohodlná, tichá, ale také velmi svižná jízda je něco, na co se rychle a rádo zvyká. Používání pouze brzdy a pedálu akcelerace je stejně jako u všech elektromobilů také příjemné a bezpečnější. Na druhou stranu není třeba se bát, že byste se za volantem nudili. To v žádném případě. Díky pokročilému systému rekuperace, tedy získávání energie při brzdění musíte lépe předvídat situace, pokud chcete co nejvíce prodloužit dojezd. A při nižších rychlostech pak dokonce nemusíte vůbec brzdit, protože rekuperace je natolik silná, že dokáže auto postupně dobrzdit až klidně zůstane stát. Je to tedy podobné jako u Tesly. Bohužel ale ne vše se povedlo udělat podobně dobře. Přepínač pro volbu jízdy je sice hned po ruce umístěný pod volantem, ovšem pokud začnete parkovat a točit s volantem, tak na něj nemusíte mít vždy dobrý výhled a tím pádem budete mezi pohybem vozu dopředu a dozadu přepínat podstatně složitěji. A výtku bych měl i k blinkrům, které se někdy nevracejí zpátky a při pokusu o vypnutí dojde k přepnutí blinkrů do druhého směru, což kolemjedoucí může nepříjemně zmást.

Na co jsem ale nedal dopustit, je parkovací kamera a samozřejmě v kombinaci s dnes už tolik nápomocných pípacích senzorů. Při jízdě v koloně nebo třeba i na dálnici pak pomůže asistent, který hlídá jízdní pruhy a dokáže udržovat rychlost s ohledem na odstup vozu jedoucího před vámi, tedy adaptivní tempomat. Oproti konkurenčním elektromobilům mě zde velmi potěšila možnost nastavit si také délku odstupu od vozidla jedoucího před vámi. Samozřejmostí je také bezpečnostní funkce pro automatické zabrzdění v případě překážky, ať už auta, chodce nebo cokoliv jiného. A to, že elektromobil BMW i3 patří do 21. století, potvrzuje i speciální aplikace pro smartphony, BMW Connected, se kterou můžete své vozidlo ovládat na dálku, ať už jde o klimatizaci a topení, různé nastavení vozidla, nebo mnohé další praktické možnosti. Pro ovládání systému s 6,5″ středovou obrazovkou přímo ve voze pak slouží otočný iDrive ovladač, který je při jízdě celkem použitelný. Ale horší je to například na parkovišti, kde by bylo rychlejší použít dotykový displej. Škoda, že BMW nepřináší obě možnosti.

Dojedeme a jdeme nabíjet

Kolik s plně elektrickým BMW i3 ujedeme kilometrů, než musíme nabíjet? Na tabulkové hodnoty, jako například až 300 km dle NEDC, předem zapomeňte. Realitě je bližší hodnota 200 km, kterou naštěstí uvádí i výrobce na svých stránkách a vychází nikoliv z normovaného testu, ale z reálného jezdění po různých cestách, nikoliv “v laboratoři”. My jsme s Li-Ion baterií o kapacitě 33,2 kWh (94 Ah) se spotřebou kolem 15-20 kWh/100 km opravdu ujeli i vzdálenost ke 200 km. A zatímco ve městě jsme díky nižším rychlostem a využívání rekuperace jezdili se spotřebou spíše k 15 kWh/100 km, na dálnici jsme se při předpisových rychlostech a logicky bez častého využívání rekuperace pohybovali kolem 20 kWh/100 km.

Každopádně dojezd je ve většině případů již dostatečný, neboť jednak většina cest je podle statistiky uskutečňována jen na pár desítek km denně, a také díky neustále zlepšujících se dnešních podmínkách se s elektromobilem dá dobíjet co každých 100 km i při cestování napříč celou republikou. V Praze pak nabíječky najdeme prakticky na každém “párkilometrovém” rohu. S hledáním pomůže systém od BMW zabudovaný v navigaci, nebo můžeme doporučit aplikaci do telefonu PlugShare a samozřejmě sledovat naše stránky Elektrickevozy.cz, kde neustále informujeme o otevírání nových a nových nabíjecích míst. V případě rychlonabíječek, u kterých dokáže BMW i3 využít výkon až 50 kW, stačí jen pár desítek minut pro dobití klidně stovky kilometrů. Pokud ale budete chtít dobíjet až do 100 %, což trvá výrazně déle, můžete na nabíječce strávit i něco kolem hodiny. Doma přes nainstalovaný wallbox s výkonem 22 kW počítejte s nabíjením kolem 3,5 hodiny. A přes domácí zásuvku (10 A) pak více než 10 hodin.

Zhodnocení

Na začátku testu jsem záměrně uvedl, že elektromobil od BMW má spoustu pozitiv, se kterými vás může bavit. Ale na druhou stranu stále stojí nemalý peníz, a to konkrétně cca 1 milion korun. Německá automobilka se tedy snaží tímto modelem cílit opět jen na bohatší klientelu. Ale vzhledem k tomu, že dnes právě tahle cílovka menší automobily nahrazuje rozměrově většími, které jsou bezpečnější a také jimi dají daleko více na obdiv své společenské postavení, je nad budoucností podobně stavěného a cenově postaveného vozu otazník. I vzhledem k tomu, že není ani po pár letech zcela bezproblémový. Uvidíme, co přinese příští generace, která je již očividně za rohem.

Co se nám líbí? Co se nám nelíbí?
ideální městské auto cena
luxus/výkon/tichá jízda nekonvenční a problematické zadní dveře
bezpečnostní systémy problematické ovládání kolem volantu
ovládání přes telefon na dálku

Nepřehlédněte

Diskuze

"Komentáře se nahrávají..."
test

Test BMW i3: městský elektrohobit pro boháče

S myšlenkou moderních plně elektrických aut přišlo německé BMW již před dlouhými 11 lety. A za to dobu urazilo pořádný kus cesty. Nejnovější generace menšího městského modelu i3 je stále maximálně pohodlná, příjemně tichá, ale také brutálně akcelerující, navíc přidává delší reálný dojezd na jedno nabití a samozřejmě i různé asistenty pro lepší dojem z jízdy či bezpečnost. Ale jak už to u BMW bývá, také to něco a pochopitelně ne zrovna málo stojí.

Jeho revírem jsou moderní města

Už od pohledu se dá tušit, že jde o auto vhodné spíše do města. Ovšem ani přes jeho menší rozměry a již několik let, kdy se na trhu prodává, stále není k přehlédnutí. Jeho design je řekněme futuristický, nebo minimálně hodně neobvyklý. A tak se za ním i po letech kdekdo otočí, nebo dokonce na něj ukazuje, aby si ho všimli také ostatní, například děti. BMW i3 však za své nevšední proporce muselo zaplatit horším koeficientem odporu vzduchu, který dosahuje hodnoty 0,29 a má tedy vliv na o něco málo vyšší spotřebu. Příroda zkrátka věděla, proč kapky mají více aerodynamický tvar než třeba vajíčka, která jen tak vzduchem většinou nelítají.

Některé další aspekty však BMW potřebám elektromobilu podřídilo. Ať už jde o celkem rozumnou hmotnost kolem 1,2 tuny díky použití odlehčených materiálů (ale také některých zrecyklovaných, které přitom působí dobře), nebo výběr úzkých pneumatik, které do města postačí a vedou společně s nižší hmotností vozidla k delšímu dojezdu. Co však bavorští inženýři nedomysleli, jsou zadní dveře. Jedná se sice o pětidveřové auto, ovšem přední a zadní dveře se otevírají na opačnou stranu. Takže možná pro někoho bude o něco pohodlnější nastupovat do zadní řady, jenže musíte vždy nejprve otevřít přední dveře a až potom zadní. Posloupnost akorát opačná platí i v případě zavírání. Navíc bezpečnostní pás je připevněn na rámu zadních dveří, takže aby mohli cestující zezadu vystoupit, musí se odpoutat ti vepředu. A vzadu také nelze otevírat dveřní okénka. Snad jen maminky s dětmi mohou tohle ocenit a nebát se, že by jim děti utíkaly.

Pokud jde ale o pohodlí, cestující ho mají dostatek, ať už sedí vepředu nebo vzadu. Pochválit můžu moderní automaticky otevíratelné střešní okno, respektive rovnou dvojici oken. Každé se totiž nachází nad jedním z předních cestujících. Tímto způsobem může do auta proudit čerstvý vzduch, nebo samozřejmě i stažením postranních oken u předních dveří. Klimatizace funguje taktéž na jedničku, ale ne vždy je nutné nebo dobré ji používat. V interiéru si dále můžeme všimnout zrecyklovaných materiálů nebo těch řekněme ekologičtějších, než je plast. BMW volí například dřevěnou palubní desku. O zavazadlový prostor se pak dělí menší přední a “větší” zadní kufr. Počítejte, že do předního tzv. “frunku” dáte tak menší kabelku nebo pár drobností, do zadního kufru s objemem 260 l pak nějaký nákup či zavazadla. Vynahradit se to ale snaží například držáky na pití umístěné mezi zadními sedačkami, nebo praktický držák na lahev v místě mezi předními cestujícími, kde zkrátka podlaha nemá žádný předěl.

Radost z jízdy

Pro úplnost uvádím, že jsme jezdili se základní variantou elektromobilu BMW i3 bez prodlužovače dojezdu (tedy s verzí BEV, nikoliv REX), neboť nějaké rozdíly mezi nimi logicky najdeme. A stejně tak i oproti vyšší variantě i3s. Každopádně v našem případě jsme i tak měli k dispozici poměrně slušnou nálož vychytávek pro vyzkoušení. Chytré a snadné odemykání má na starosti tzv. bezklíčový nástup, kdy se stačí k autu jen přiblížit s klíčem v kapse a vzít za kliku. Ovšem ne vždy to zafungovalo stoprocentně, narozdíl od některých jiných vozů, které už jsme na Elektrickevozy.cz otestovali. Někdy bylo potřeba vzít za kliku víckrát, nebo chvíli počkat. I tak to ale bylo velmi pohodlné a návykové.

Pokud jde o některé základní specifikace, BMW i3 se pyšní jedním elektromotorem s výkonem 125 kW (170 koní) a točivým momentem 250 Nm. Z 0 na 100 km/hod dokáže zrychlit z 7,3 vteřiny, přičemž v městském provozu je hlavně díky okamžitému točivému momentu téměř bezkonkurenční a dokáže křižovatku po rozsvícení zelené na semaforu přejet rychleji, než se auta za vámi vůbec rozjedou. Při vyšších rychlostech je pak zrychlení méně výrazné, ovšem vzhledem ke stavbě elektromobilu a volbě úzkých pneumatik nebo i horším odhlučnění kabiny je zcela jasné, že tohle vozidlo zkrátka není určeno pro jízdu mezi městy. Leč to samozřejmě dokáže, jen je to s několika kompromisy. Při výrobcem omezené maximální rychlosti 150 km/hod, kterou jsme zkoušeli pouze na předem vytipovaném dálničním úseku, kde byl prakticky nulový provoz, už je evidentní, že auto na silnici nepříjemně plave. Radost zde tedy přináší pouze jízda ve městě.

Bezemisní, pohodlná, tichá, ale také velmi svižná jízda je něco, na co se rychle a rádo zvyká. Používání pouze brzdy a pedálu akcelerace je stejně jako u všech elektromobilů také příjemné a bezpečnější. Na druhou stranu není třeba se bát, že byste se za volantem nudili. To v žádném případě. Díky pokročilému systému rekuperace, tedy získávání energie při brzdění musíte lépe předvídat situace, pokud chcete co nejvíce prodloužit dojezd. A při nižších rychlostech pak dokonce nemusíte vůbec brzdit, protože rekuperace je natolik silná, že dokáže auto postupně dobrzdit až klidně zůstane stát. Je to tedy podobné jako u Tesly. Bohužel ale ne vše se povedlo udělat podobně dobře. Přepínač pro volbu jízdy je sice hned po ruce umístěný pod volantem, ovšem pokud začnete parkovat a točit s volantem, tak na něj nemusíte mít vždy dobrý výhled a tím pádem budete mezi pohybem vozu dopředu a dozadu přepínat podstatně složitěji. A výtku bych měl i k blinkrům, které se někdy nevracejí zpátky a při pokusu o vypnutí dojde k přepnutí blinkrů do druhého směru, což kolemjedoucí může nepříjemně zmást.

Na co jsem ale nedal dopustit, je parkovací kamera a samozřejmě v kombinaci s dnes už tolik nápomocných pípacích senzorů. Při jízdě v koloně nebo třeba i na dálnici pak pomůže asistent, který hlídá jízdní pruhy a dokáže udržovat rychlost s ohledem na odstup vozu jedoucího před vámi, tedy adaptivní tempomat. Oproti konkurenčním elektromobilům mě zde velmi potěšila možnost nastavit si také délku odstupu od vozidla jedoucího před vámi. Samozřejmostí je také bezpečnostní funkce pro automatické zabrzdění v případě překážky, ať už auta, chodce nebo cokoliv jiného. A to, že elektromobil BMW i3 patří do 21. století, potvrzuje i speciální aplikace pro smartphony, BMW Connected, se kterou můžete své vozidlo ovládat na dálku, ať už jde o klimatizaci a topení, různé nastavení vozidla, nebo mnohé další praktické možnosti. Pro ovládání systému s 6,5″ středovou obrazovkou přímo ve voze pak slouží otočný iDrive ovladač, který je při jízdě celkem použitelný. Ale horší je to například na parkovišti, kde by bylo rychlejší použít dotykový displej. Škoda, že BMW nepřináší obě možnosti.

Dojedeme a jdeme nabíjet

Kolik s plně elektrickým BMW i3 ujedeme kilometrů, než musíme nabíjet? Na tabulkové hodnoty, jako například až 300 km dle NEDC, předem zapomeňte. Realitě je bližší hodnota 200 km, kterou naštěstí uvádí i výrobce na svých stránkách a vychází nikoliv z normovaného testu, ale z reálného jezdění po různých cestách, nikoliv “v laboratoři”. My jsme s Li-Ion baterií o kapacitě 33,2 kWh (94 Ah) se spotřebou kolem 15-20 kWh/100 km opravdu ujeli i vzdálenost ke 200 km. A zatímco ve městě jsme díky nižším rychlostem a využívání rekuperace jezdili se spotřebou spíše k 15 kWh/100 km, na dálnici jsme se při předpisových rychlostech a logicky bez častého využívání rekuperace pohybovali kolem 20 kWh/100 km.

Každopádně dojezd je ve většině případů již dostatečný, neboť jednak většina cest je podle statistiky uskutečňována jen na pár desítek km denně, a také díky neustále zlepšujících se dnešních podmínkách se s elektromobilem dá dobíjet co každých 100 km i při cestování napříč celou republikou. V Praze pak nabíječky najdeme prakticky na každém “párkilometrovém” rohu. S hledáním pomůže systém od BMW zabudovaný v navigaci, nebo můžeme doporučit aplikaci do telefonu PlugShare a samozřejmě sledovat naše stránky Elektrickevozy.cz, kde neustále informujeme o otevírání nových a nových nabíjecích míst. V případě rychlonabíječek, u kterých dokáže BMW i3 využít výkon až 50 kW, stačí jen pár desítek minut pro dobití klidně stovky kilometrů. Pokud ale budete chtít dobíjet až do 100 %, což trvá výrazně déle, můžete na nabíječce strávit i něco kolem hodiny. Doma přes nainstalovaný wallbox s výkonem 22 kW počítejte s nabíjením kolem 3,5 hodiny. A přes domácí zásuvku (10 A) pak více než 10 hodin.

Zhodnocení

Na začátku testu jsem záměrně uvedl, že elektromobil od BMW má spoustu pozitiv, se kterými vás může bavit. Ale na druhou stranu stále stojí nemalý peníz, a to konkrétně cca 1 milion korun. Německá automobilka se tedy snaží tímto modelem cílit opět jen na bohatší klientelu. Ale vzhledem k tomu, že dnes právě tahle cílovka menší automobily nahrazuje rozměrově většími, které jsou bezpečnější a také jimi dají daleko více na obdiv své společenské postavení, je nad budoucností podobně stavěného a cenově postaveného vozu otazník. I vzhledem k tomu, že není ani po pár letech zcela bezproblémový. Uvidíme, co přinese příští generace, která je již očividně za rohem.

Co se nám líbí? Co se nám nelíbí?
ideální městské auto cena
luxus/výkon/tichá jízda nekonvenční a problematické zadní dveře
bezpečnostní systémy problematické ovládání kolem volantu
ovládání přes telefon na dálku

Nepřehlédněte

Diskuze

"Komentáře se nahrávají..."