Toyota s Priusem ve verzi plug-in hybrid nepřichází pozdě, jak by se mohlo zdát, když nejen americké, ale už i evropské silnice brouzdá několik konkurenčních plug-in hybridů a elektromobilů. Japonská automobilka už má také nějakou tu dobu své plug-in hybridy v ulicích. Konkrétně jich je po světě už přes 600, které se používají v omezeném globálním programů pronájmů, z toho asi 200 jich je v Evropě.

Největším soupeřem pro Prius plug-in hybrid bude bezesporu Opel Ampera, kterou tak bere i samotná automobilka. Ampera má podle tabulek delší dojezd na akumulátory (80 km oproti 25 km u Priusu) a větší zrychlení z 0 na 100 km/hod, ovšem je těžší (1632 kg oproti 1425 kg u Priusu) a také pomalejší (max. 161 km/hod). Praktických rozdílů pak je mnohem více. V dnešním testu ale obě vozidla porovnávat nebudeme, podíváme se jen čistě na Prius plug-in hybrid.

Základní parametry – Toyota Prius plug-in hybrid

Rozměry	4,480 x 1,745 x 1,490 m
Hmotnost	1425 kg
Max. rychlost	max. 180 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/hod	11,4 s
Maximální výkon hybridního systému	100 kW (136 koní) 73 kW spalovací motor + 60 kW elektromotor
Počet sedadel	5
Akumulátor a dojezd	lithium-iontový, 4,4 kWh, dobíjení 1,5 hodiny dojezd až 25 km čistě na EV mód
Cena a dostupnost	899 900 Kč základní verze 1 049 900 Kč verze Premium, konec roku 2012

Design a konstrukce: své geny nezapře

Charakteristický aerodynamický tvar známý už z první generace Priusu si Toyota u zmíněné generace stále zachovává. A je to dobře. Každý, kdo už jakýkoliv Prius v životě viděl, si musí tento charakteristický design pamatovat. Na někoho může působit lehce futuristicky, a o to tu také jde. Všechny technologie nemá cenu schovávat pod “klasickou kapotu”, je třeba s nimi jít co nejvíce na oči.

 

Japonská automobilka už s plug-in hybridem Prius nějakou tu dobu operovala, jednalo se však jen o koncept, který až v roce 2012 získává krev do žil a míří směrem k zákazníkům. Cesta k finálnímu produktu však nebyla rychlá a jednoduchá. Oproti funkčnímu prototypu se Toyota rozhodla k několika výrazným, a nutno dodat, že vesměs příjemným, změnám. Tak třeba akumulátor, který je nově typu Li-Ion místo NiMH a je tak menší a lehčí (80 kg oproti 160 kg), dále došlo k přesunutí zástrčky pro dobíjení z levé přední strany na pravou zadní stranu, odstranění vyvýšené části na kraji zavazadlového prostoru či umístění dobíjecího kabelu pod zavazadlový prostor.

Nejblíže má Toyota Prius plug-in hybrid ke třetí generaci Priusu. S ní by si plug-in verzi mohlo z interiéru splést hodně lidí, pokud neznají přesné rozdíly. A také zvenku se podobají oba modely jako vejce vejci. Nechybí tak netradičně střižená zadní část automobilu s jakýmsi zadním křídlem vhodně zkombinovaným se zadními světly, ve které plynule přechází. Během jízdy mi zprvu křídlo trochu vadilo při pohledu do zpětného zrcátka a sledování situace za autem. Jenže stačilo uskutečnit několik málo jízd a na tenhle prvek jsem si bez problémů zvykl.

Zpracování a použití materiálů je u plug-in Priusu na jedničku. Dojem luxusu získáte hned při prvním zasednutí za volant, a nejen za něj, klidně i na sedadlo spolujezdce nebo na trojici zadních sedadel. Všude je více než dostatek místa, materiály působí hodnotným a účelným dojmem, což bychom například v případě kožených sedadel tak stoprocentně říci nemohli. Kvalitně jsou zpracovány také veškeré dveřní části. Pro zavření dveří ani kufru není potřeba vynaložit velkou sílu, stačí s dveřmi lehce pohnout a oni už se tiše dovřou.

 

Ovládání a interiér: punc nejvyšší třídy

Jak už bylo řečeno, v interiéru na vás dýchne pocit luxusu. A není to jen o tom, Toyotu musím pochválit také za to, že si stále zachovává celkové rozložení palubní desky a ovládacích prvků na středové části. Změny u Priusu plug-in hybridu ale přeci jen najdeme, a nejsou to oproti dalším modelům Toyoty žádné maličkosti. Velkou změnou, i když u Priusu 3. generace tohle není žádnou novinkou, je přesunutí hlavní informační části (kde jsou měřiče rychlosti, motoru, kontrolky apod.) doprostřed pod čelní sklo. Informace tak jsou mnohem více na očích i během jízdy a není tak potřeba očima neustále kmitat nahorů a dolů.

 

Ještě geniálnějším je pak displej, který je promítán přímo na čelní sklo před řidiče. V praxi pak během jízdy sledujete vozovku před sebou a “na ní” vidíte svojí aktuální rychlost a spotřebu, jako byste byli ve virtuální realitě. Je to hodně zajímavé, hodně použitelné a zkrátka geniální. Promítaný obraz si můžete umístit podle sebe tak, abyste na něj krásně viděli. Ostatní, kromě řidiče, tento displej kvůli odlišnému úhlu pohledu nevidí.

 

Než se dostaneme k prvkům, které mají na starosti samotnou jízdu plug-in hybridem, ještě se podíváme na středový panel. Kromě běžných ovládacích tlačítek a různých přepínačů zde najdeme dotykovou obrazovku. Využijeme ji například při navigaci (v základní verzi nemá Prius plug-in hybrid předinstalovanou navigaci, dá se však dokoupit/doinstalovat při koupi), u rádia, hudebního přehrávače, nebo zkrátka při tom nejdůležitějším, co u Priusu asi budeme chtít – sledování spotřeby, resp. zapojení jednotlivých motorů, stav baterie a rekuperace.

Dotyková obrazovka se dá upravovat, můžeme si nastavit libovolný jas, takže obraz přečteme i přes den a v noci nám naopak nebude zbytečně vypalovat oči. Vzhledem k tomu, že jde o rezistivní technologii, s ovládáním nebudou mít problém ani ženy, displej reaguje nejen na prsty, ale také na nehty, koneckonců jako i na jiné předměty jako je tužka, rtěnka a další předměty, to však doporučujeme nezkoušet..

Během jízdy jsme nejčastěji sledovali velký širokoúhlý displej umístěný uprostřed pod čelním sklem. Najdeme zde totiž prakticky vše, co k jízdě a kontrole naší šetrné jízdy potřebujeme, zleva: stav nádrže, rychlost, aktuální spotřeba, stav řadicí páky a v pravé polovině pak velký přehled o hybridním systému, tedy stav baterie a aktuální výkon (na indikátoru v levé části vidíme, zda dochází k dobíjení – zkratka CHG jako “charging”, indikátor uprostřed je klasicky výkonový a v pravé části indikátor je pak PWR jako “power” a auto už to myslí s výkonem zcela vážně).

A aby toho nebylo málo, displeje jsou hned dva pod sebou. V předchozím odstavci jsem mluvil o vzdálenějším displeji, pak ještě máme průhledný displej, který je směrem k nám blíže. A aktivuje se, pokud např. na volantu budeme přepínat pravou část displeje, kam si kromě přehledu o hybridním systému můžeme nechat zobrazit třeba to, kolik už jsme ušetřili stromů a další podobné informace.

Jízda vozem Toyota Prius plug-in hybrid

Ještě, než usedneme za volant, sluší a patří se zmínit o tom, co dělá automobil automobilem. Celkový výkon Toyoty Prius plug-in hybrid zajišťuje hybridní pohonný systém HSD (Hybrid Synergy Drive), který má dohromady 136 koní a 100 kW (elektromotor jako takový 60 kW a spalovací motor 1,8l VVT-i pak 73 kW). Z 0 na 100 km/hod zrychlí za 11,4 sekund a maximální rychlost činí 180 km/hod.

Řidič má k dispozici tři základní jízdní módy: elektrický (EV), hybridní (HV) a elektrický vhodný do města (EV-City). A ke každému z nich pak ještě můžeme aktivovat šetrný Eco mód, stejně jako u Priusu 3. generace. Oproti němu však Prius plug-in hybrid postrádá Power mód, alespoň co se speciálního tlačítka týče. Co znamenají základní tři módy, asi netřeba podrobně rozebírat. Při elektrickém módu jedete na elektriku, ale při větším sešlápnutí se ihned zapojí spalovací motor, u hybridního módu jedete rovnou na oba motory a v případě EV-City módu pojede Prius i při prudším rozjezdu stále na elektriku.

 

Jenže, dotykový displej, na kterém můžeme sledovat aktuální využití obou motorů a stav baterie, zobrazuje vždy nejprve novou, velkokapacitní baterii, a pak až se zobrazuje baterie ze systému SynergyDrive, kterou už měly i dřívější Priusy. V případě, že máte Prius dobitý z klasické zásuvky, uvidíte na dotykovém displeji baterii a pod ní počet zbývajících kilometrů. Jakmile ji ale vyčerpáte, zobrazí se vám místo ní jiná, menší baterie, která už nezajistí takový dojezd a slouží tak víceméně hlavně při rozjezdech ke snížení celkové spotřeby. A pod touto druhou baterií není uvedeno, jakou vzdálenost na ní ujedete. Pro ty, kteří sedí v autě poprvé, to jistě nebude nic příjemného.

Co se ale samotných jízdních vlastností Priusu týče, je to opět krok vpřed. Nový Prius plug-in hybrid totiž dokáže jet čistě na elektriku až při rychlosti 100 km/hod, nám se povedlo dosáhnout 95 km/hod a uvádeného údaje výrobcem bychom pravděpodobně při citlivější práci s pedálem akcelerace také dosáhli. Oproti nejlevnějšímu hybridu, Toyotě Yaris HSD, kterou jsme také nedávno v redakci otestovali, se nám zdá, že Prius i při větším zrychlení nezapíná spalovací motor a energii si bere jen z akumulátoru, čímž logicky značně šetří.

Takže za kolik pak může člověk s Toyotou Prius plug-in hybrid jezdit? Oficiální udávaná spotřeba v evropském kombinovaném cyklu je vynikajících 2,1 l/100 km. Jenže podmínky jsou v praxi většinou zákeřnější, o čemž se neustále přesvědčujeme. Záleží nejen na terénu a dopravní situaci, ale také na jízdním stylu a četnosti dobíjení akumulátorů. S pravidělným dobíjením totiž samotný výrobce počítá. Abychom se dostali na nízkou spotřebu, musíme ze sítě 240V dobíjet a dobíjet a dobíjet.. Pak můžeme jet teoreticky i se spotřebou benzínu 0 l na 100 km. Vyzkoušeli jsme několik scénářů. Bohužel, všechny naše jízdy byly se zapnutou klimatizací, resp. topením. Okolní teplota byla pod 4°C a to významnou měrou ovlivní spotřebu a vzdálenost, kterou můžeme ujet čistě na baterie.

1. test – jízda mimo město – úsek Praha – Č. Budějovice a zpět

V prvním testu jsme si moc nelámali hlavu s tím, že jedeme s ekologickým autem a brali jsme jej jako jakékoliv běžné auto se spalovacím motorem. Nejeli jsme na spotřebu, ani na čas. Naše spotřeba se pohybovala kolem 4,8 l na 100 km. Takhle by asi s plug-in hybridem Prius jezdili lidé, kteří by nevěděli, že mohou využít schopností plug-in hybridu.

2. test – jízda mimo město – úsek Č. Budějovice – Litvínov – Praha

Podobný úsek, jako při prvním testu, ovšem s tím rozdílem, že jsme se zachovali tak, jak se to od majitelů plug-in hybridu Prius očekává. Na plno jsme dobili akumulátor. Během první hodiny jízdy jsme tak jeli za výborné 3 l na 100 km, a to šlo o rychlou jízdu mimo město i s předjížděním. Pokud bychom se více vžili do role klidného a spokojeného majitele Priusu, dostat se na 2,5 l na 100 km by rozhodně nebyl problém.

Naše cesta pokračovala dál. Před Litvínovem už jsme se spotřebou tak spokojeni být nemohli, dostali jsme se na hodnotu kolem 4,7 l na 100 km. Po příjezdu do Prahy jsme byli dokonce na 5,0 l na 100 km. Musíme ale zopakovat, že na takhle dlouhé trase (přes 300 km) už nám ke konci nepomáhal hlavní akumulátor, který už byl vybitý. Toyota počítá, že se bude dobíjet častěji, abychom dosáhli např. výborné hranice 3 l na 100 km.

3. test – jízda po městě – Praha

Poslední z našich testů jízd se zaměřuje na jízdu po Praze, tedy ve městě. Při šetrné jízdě a jistému předvídání dopravní situace kolem nás nebylo problém dostat se na hodnotu kolem 2,5 l na 100 km, kdy jsme používali energii z velké plně přednabité baterie.

Taková byla trojice různých scénářů jízdy s Toyotou Prius plug-in hybrid, kterou jsme během zapůjčení vozu vyzkoušeli. Ještě k nim doplním následující postřehy. Při vyšších rychlostech si člověk neuvědomuje, že jede už velmi rychle, a to díky skvěle provedené aerodynamice a proudění vzduchu kolem auta, kdy člověk tolik “neslyší” okolí.

Naopak ale při couvání budete upozornění, jako kdybyste měli být hluší, neboť při přepnutí na zpátečku začne Prius hlasitě pípat, a to přímo uvnitř. Má to být kvůli Američanům, kteří mívají problémy s tím, že místo rychlosti si hodí zpátečku a pak se nestačí divit, jakým směrem se vydali. I tak ale by se slušelo, kdyby si každý řidič mohl alespoň hlasitost pípání upravit. Samozřejmostí jsou pak senzory vzdálenosti, které opět pípáním upozorňují při couvání, kolik místa vám za autem zbývá. Těm není, co vytknout.

Nabíjení plug-in hybridu od Toyoty

Toyota Prius plug-in hybrid je prvním vozem této japonské automobilky, který se dá dobíjet z klasické zásuvky. Stačí vytáhnout dodávaný dobíjecí kabel, zapojit do běžné zásuvky na 240V s jistěním na 16A a můžeme pohodlně dobít automobil na 20-25 km jízdy. Podle oficiálních údajů trvá plné nabití 90 minut, v našem případě jsme se ale přesvědčili, že to byly zhruba 2 hodiny.

Otvor pro připojení dobíjecího kabelu je na pravé straně Priusu

Otvor pro dobíjecí kabel se na plug-in hybrid Priusu nachází na pravé straně vzadu, tedy na opačné straně, než je klasické víčko do nádrže. Dobíjecí kabel stačí připojit, informační ikonka vedle otvoru na kabel ihned indikuje, zda nabíjení začalo či nikoliv. Stejně jako u ostatních plug-inů potažmo čistých elektromobilů je stále nevyřešen problém s odcizením kabelu během nabíjení, i kdyby jen to, že vám kabel může jakýkoliv kolemjdoucí vypojit. Když tedy nabíjet, tak hlavně doma.

 
Naopak otvor pro dočepování benzínu je na levé straně

Závěr testu plug-in hybridu Toyota Prius

Toyota pokračuje v hybridní revoluci. Letos přišla s celou flotilou hybridních vozů, které cílí jak na nižší cenové kategorie (Yaris HSD), na střední (Auris HSD), tak i na ty nejvyšší (Nový Prius, Prius plug-in hybrid a Prius+). Každý si tak může vybrat. Pokud chce zákazník to nejlepší, co se nejen spotřeby týče, byl by to právě model Prius plug-in hybrid.

  

Prius plug-in hybrid si ale žádá speciální přístup. Abychom z jeho výjimečnosti vytěžili maximum, musíme jej pravidělně dobíjet ze zásuvky, a jezdit pokud možno co nejméně bez spalovacího motoru, pouze čistě na elektromotor. Pak bude auto pro řidiče pokladem. Také je potřeba Priusu přizpůsobit svůj jízdní styl. Když na tohle zákazník přistoupí a sžije se s tím, Prius si ho získá tak, jako si získal nás během doby, co byl v naší redakci.

  

Toyotu Prius plug-in hybrid jsme měli zapůjčenou ve finální prodejní verzi od českého zastoupení Toyota Motors Czech skrze autorizovaného dealera Toyota Louwman, kterému děkujeme.