Test: Toyota RAV4 (2018) je hybrid stvořený pro rodiny

Toyoty jsou v dnešním světě synonymem pro spolehlivost či bezpečnost, a tak kdekoho napadne pořízení auta od této automobilky zejména pro rodinu. A pokud chce zákazník něco, co je přesně pro tento účel stvořené, pak by určitě neměl přehlédnout model Toyota RAV4 nabízený v hybridním provedení.

Vše to začíná už u samotného designu exteriéru a pokračuje přes interiér až k těm největším maličkostem. Oblé tvary, možná až skoro futuristické, které jsou k vidění téměř na každém rohu, zkrátka vycházejí z nejnovějších pravidel japonské elegance. Jednoznačně tak poznáte, že jde o něco nového, neotřelého. Pro cílovou skupinu však možná budou mnohem důležitější spíše praktické věci, než ty estetické. V tomto směru stačí říct ve zkratce pár předností – jednoduchost a pohodlnost řízení, velký prostor pro cestující, či bezpečnost a skvělé jízdní vlastnosti s pohonem 4×4.

Maličkosti, na kterých záleží

Vzít pouze hlavní přednosti a ještě k tomu jen ve zkratce by však byla obrovská škoda. A tak pojďme začít znovu, podrobněji, a možná i tak trochu chronologicky. Skvělý je totiž už samotný bezklíčový vstup, kdy stačí mít klíče pouze schované v kapse, přiblížit se k předním dveřím a vzít za kliku. Odemknutí je automatické. Podobně praktické může být i otevírání kufru, kterému pomáhá elektronika, takže si můžete dveře kufru nechat otevřít pomocí klíčů klidně i na dálku. Škoda jen, že elektroniku Toyota nepoužila také pro ovládání nastavení sedaček, tedy aby bylo možné si nastavit výšku a opěrku jednotlivých sedaček včetně paměťové možnosti. Což by se v případě rodinného auta, kde se mohou často střídat různě fyzicky stavění řidiči (čtetě rodiči), náramně hodilo. Ale kdepak, Japonci si to nejspíše nechávají až pro příští generace.

Čím však kdejakou rodinu nová Toyota RAV4 (2018) překvapí, je nezvykle mnoho místa – ať už jde o přední či zadní sedadla, a to jak pro nohy, hlavu, nebo místo do šířky. U předních sedadel je samozřejmostí nastavení nejen opěrky, ale také výšky sedadla, nicméně nastavení sklonu opěráku u zadních sedadel je poměrně raritní. A potěší i pár dalších drobností, které se někomu mohou hodit. Tak třeba velmi praktická síťka v kufru, vhodná pro převážení menších věcí, které by jinak mohly ve volném prostoru létat a rozbít se. Příkladem jsou flašky s vínem. Nebo dále pak vyhřívání, které je nejen u sedaček a volantu, ale dokonce také čelního skla. Tohle všechno může přispět k celkově skvělému dojmu. Stejně tak, jako v dnešní době v případě hybridů poměrně překvapivé nasazení ruční brzy, namísto tlačítka s automatickou ruční brzdou. Ale i to může řekněme konzervativnější hlavy rodin příjemně potěšit.

Chytré funkce, ale i pár nedokonalostí

Plusové body může Toyota RAV4 (2018) Hybrid získat zejména s bezpečnostním balíčkem, který zahrnuje rovnou několik opravdu chytrých a opravdu použitelných funkcí. Jedna z nich například „udrží“ auto v jízdních pruzích, další slibuje automatické zabrzdění před překážkou čili např. autem, či nechybí velmi praktický adaptivní tempomat a samozřejmě ani parkovací kamera s „pípacími“ čidly. Vše funguje takřka parádně, až na pár výjimečných situací, se kterými je třeba počítat – a jak už to tak v dnešním světě bývá, tak chytré funkce používat chytře, ne bezhlavě.

Například adaptivní tempomat je skvělá věc na dálnici, kde trochu necháte odpočinout své nohy a řídíte pouze rukama na volantu, ovšem je nutné trochu předvídat situaci a hlídat si, aby se před vás nezařadilo jiné auto, jinak systém začne prudce brzdit a někdo za vámi nemusí mít tak kvalitní brzdy jako mají obecně hybridy od Toyoty. Nebo pak systém pro rozpoznávání značek, který čte i některé značky z vedlejších silnich, nebo některé značky na silnici nepřečte vůbec. Zkrátka jak se říká, tyto technologie mohou být skvělým sluhou, pokud je dobrý pán.

Co však v Japonsku stále nedotáhli k dokonalosti, a to používám ještě velmi hezky zabarvené slovní spojení, je dotyková obrazovka se systémem Toyota Touch 2. Kvůli pomalejší odezvě a složitému nastavování například navigace, a to nemluvím o samotném navigování, stále není hodna 21. století. A někdy vám může pár vlasů vypadat i kvůli zbytečně pomalému elektrickému kufru, který se otevírá a zavírá asi tak 10x pomaleji, než kdybyste s ním normálně bouchli. Navíc nepříjemně hlasitě pípne na důkaz toho, že se mají všichni kolemjdoucí otočit, co že se to vlastně bude dít.

Jízdní vlastnosti a spotřeba

Co si ale budeme povídat, na maličkostech sice záleží, ale ještě důležitější jsou zcela základní vlastnosti. V tomto ohledu můžu prohlásit, že i ty má Toyota RAV4 (2018) Hybrid zvládnuté téměř na jedničku. O pohon se stará hybridní systém s celkovým výkonem téměř 200 koní, což by se mohlo zdát, že na více než dvoutunové SUV nemusí úplně stačit, ale opak je pravdou. Z 0 na 100 km/hod zvládne zrychlit za 8,3 vteřiny a maximální rychlost je 180 km/hod. Pohon všech čtyř kol (spalovací motor pohání přední kola, jeden elektromotor pak také přední a druhý elektromotor ještě zadní kola) slibuje lepší jízdní vlastnosti, zejména při jízdě na náročnějším povrchu, do kopce, či v zatáčkách. A také nižší spotřebu. Díky zapojení elektromotoru poháněného energií z baterie se dá při rozjíždění ušetřit palivo a snížit celkovou spotřebu. Největší smysl má tedy hybrid do měst, kde dosahoval v našem testu kolem 7 l/100 km. Mimo města pak spíše kolem 8 l/100 km. Na velké rodinné auto to není vůbec špatné.

Pokud jde ovšem o ovládání, zde by Toyota mohla systém o něco lépe promyslet. Hlavní přepínač režimů pro jízdu čistě na elektro, dále ekologický mód a sportovní mód je totiž doslova utopený ve spodní části středového panelu. A poslepu se neovládá vůbec jednoduše. Takže například pro co nejrychlejší předjíždění je mnohem lepší přeřadit páku do režimu manuálního, nikoliv automatického řazení a ručně si podřadit. Příště bychom ale raději viděli přepínače režimu někde více po ruce. Co také není možná tak úplně známé, je příliš malá baterie, která poslouží pro jízdu čistě na EV maximálně tak několika stovek metrů, než se vybije. A díky dobíjení rekuperací, popřípadě ze spalovacího motoru pak nemusí být vždy připravena k využívání. Za nás dává mnohem větší smysl osadit automobil větší baterií s delším dojezdem, ideálně v provedení plug-in hybrid, kdy je možné auto připojit i do zásuvky a nabíjet i tímto způsobem.

Závěr

Toyota RAV4 (2018) Hybrid je celkově povedená, ačkoliv mohla být ještě povedenější. Japonská automobilka však dobře ví, že její rodinné SUV dokáže být populární i přes některé chyby a nedostatky, protože u konkurence budete něco podobného hledat jen stěží. Největší přednosti jsou zcela jasné, a sice vyšší spolehlivost a bezpečnost vzhledem k pořizovací ceně. Potěší i pár maličkostí, které klidně omluví několik nedostatků. V mnoha ohledech mi Toyota připomínala nedávno testovaný Lexus NX300h, ovšem ten je o pár stovek tisíc dražší a z ekonomického hlediska dává menší smysl než právě Toyota.

Toyota RAV4 (2018) Hybrid: specifikace

Konstrukce	4,605 x 1,845 x 1,675 m, 2270 kg
Pohon	hybridní, 145 kW (197 koní), z 0 na 100 za 8,3 s, max 180 km/hod spalovací: 114 kW (přední) + elektrický: 105/50 kW (přední/zadní)
Spotřeba	kombinovaná reálně 7,5 l/100 km (město 7 l/100 km, dálnice 8 l/100 km)
Baterie	6,5 Ah, dobíjení rekuperací při brždění
Nádrž	56 litrů
Technologie	bezklíčové nastupování, parkovací kamerový systém, předvídání možné kolize, hlídání jízdy v pruhu, rozpoznání dopravních značek, adaptivní tempomat
Cena a dostupnost	již od cca 790 tis. Kč, 2017